„Úmrtí Karla Gotta předpokládaně vybudí přemíru reakcí, od lidsky jímavých, až po talibánsky kádrovácké. Mnoho se nadužívá pojem ‚legenda‘, ale ke Gottově jménu se pojí docela přirozeně,“ poznamenal Schneider úvodem svého komentáře pro server CasopisArgument.cz.

Všímá si dále slov Zbyňka Petráčka vyslovených pro Lidové noviny 13. 7. 2009, kdy ten o Gottovi řekl následující: „Peněžně podpořil Jana Němce a Pavla Landovského, zastal se Marty Kubišové, odmítl zostudit demonstranty za palachiády, veřejně podal ruku legendě Plastiků Mejlovi Hlavsovi. Jenže i při vědomí této bohorovnosti nahlas proti režimu ani necekl – tak jako 99 procent občanů. Podepsal antichartu, ač ji mohl poslat k čertu, odmítl podepsat Několik vět, ač by tím neriskoval vůbec nic. Karel Gott neprovokuje, nekáže morálku, drží se své profesionality.“

Připomněl i slova Marty Kubišové z roku 2007, která o něm mimo jiné pro Lidové noviny řekla, že byl „velice statečnej“. „Taky jsem se doslechla, že kdykoli mohl, předhazoval mě řediteli Pragokoncertu,“ dodala.

„Jak nahlédnout na život, dílo a dobu Karla Gotta vcelku? Pomohu si moudrou knihou, talmudem, který cituje učence, snažící se v několika variacích zformulovat podstatné parametry lidského života. Na otázku, na čem spočívá svět, lze odpovědět: na práci, studiu a dobrých skutcích. O Gottově profesionalitě snad nepochybují ani ti nejzarputilejší kádrováci a novodobí normalizátoři. Nepatřím mezi Gottovy hudební fandy, avšak s uznáním vyposlechnu řadu jeho písní, a nezapomenu ani na ‚Vánoce ve Zlaté Praze‘, o nichž kupodivu v obdivných tirádách zatím nepadla ani zmínka,“ poznamenal Schneider.

Závěrem pak Schneider vyslovil několik přání. „Nezaměňujte prosím při vzpomínce na zesnulého důstojnost a noblesu za laciné přehánění a pompéznost. Zabraňte všemožným nulám v exhibici jejich naduté prázdnoty. Nedopusťte, aby byl veřejný prostor ‚přegottován‘, mělo by to kontraproduktivní efekt,“ uzavřel.