Zdá se být na čele Francie i půlročního předsednictví Evropské unie (EU) jediným evropským politikem, který si udržuje – v té kakofonii válečného šílenství a všudypřítomné propagandy – nejen chladnou hlavu, ale i rozum. Jeho pravá ruka leží stále na červeném diplomatickém telefonu do Moskvy. Znalec poměrů v „zemi galského kohouta“ Josef Brož rozebírá situaci pro ParlamentníListy.cz.

Mírotvorcem  v ohni války

To, co je nyní nejdůležitější i ve Francii, je válka. A prezident Macron, i když to není součástí jeho kandidátského programu, stále mluví s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Není ostatně bez zajímavosti, že Putinovu politiku, i když tu byly návrhy hlavně u radikální pravice, neschvaluje dnes žádný z kandidátů, ani na levici, ani na pravici. Všichni se navíc shodnou, že postup prezidenta Macrona je vlastně správný. Kromě některých intelektuálů, jako je třeba vyhlášený polemický recidivista Bernard-Henry Lévy, nikdo nechce eskalovat konflikt. Všichni mluví o míru a zastavení války.

A Emmanuel Macron, tolik zesměšňovaný za svou mírovou misi u dlouhého Putinova stolu, má prostě Putina na drátě. To oceňuje i kritický Jean-Luc Mélenchon, nejsilnější kandidát levicového tábora, předseda hnutí Nepoddajná Francie (LFI), který jinak na něm nenechá nit suchou. Macron se i několikrát odmítl vyjádřit na dotaz, zda Putina považuje za diktátora. V takovéto chvíli, kdy chcete s někým jednat o míru a zastavení války, kvalifikace nepomáhají, uvedl.

Ale jinak je Emmanuel Macron ve válce – alespoň na fotografii Soazig de la Moissonnièreové je viděn s třídenním strništěm, v džínách, v bundě s kapucí – a se zvláštními znaky, kterak kráčí do Zlatého salonku Elysejského paláce v neděli na poradu. Logo CPA 10, které bylo možné spatřit na prezidentově bundě, patří vojenské jednotce. Jedná se o poctu speciálním silám letectva, zkratka „CPA 10“ označuje vzdušné parašutistické komando č. 10 g letecké základny v Orléans-Bricy. „Poslání těchto vojáků je zpravodajská činnost, mají za úkol speciální průzkum a operace,“ píše list Nice Matin. Tato elitní jednotka, jejímž heslem je „Sicut aquila“ (česky „Jako orel“, pozn. red.), se výrazně zasadila při propuštění francouzských rukojmích v Afghánistánu, Mali a v Iráku.

Macron, který za sebou nemá žádný vojenský výcvik, je doslova v ohni, a za posledních pět let dokázal téměř nemožné. Prošel všemi krizemi jako voják speciálního určení a kandiduje na prezidenta znovu. Takové je poselství snímku.

Obdivovatel monarchie

Navzdory válečným úzkostem, hrozícím místy vyděšeným očím nukleární katastrofou, se Emmanuel Macron téměř nenápadně 8. března přihlásil dopisem, který zveřejnil v regionálním tisku, o svůj druhý mandát. Výzkumy z něho ovšem již měsíce dělají jasného favorita. Oproti atmosféře, jaká vládla před pěti lety, všechno vypadá zcela jinak. Tomu kandidát Macron přizpůsobil i svůj styl. Místy to dokonce vypadá, jako kdyby se ani žádné volby nekonaly. A to do prvního kola 10. dubna zbývají pouze tři týdny.

„Mí drazí krajané, za posledních pět let jsme spolu prošli mnoha zkouškami. Terorismus, pandemie, návrat k násilí, válka v Evropě: jen zřídka byla Francie konfrontována s takovou akumulací krizí. Čelili jsme tomu s důstojností a bratrstvím,“ napsal úvodem kandidátského dopisu.

Tytam jsou ale dnes velké sály. Zmizel i jeho euforický poskakující hlas. Nikdo už od něj neočekává ani kristovsky rozpřažené ruce. Emmanuel Macron, ani ne čtyřicátník, se v té době, počátkem května 2017, stal nejmladším prezidentem – historicky hned po Napoleonovi III., prvním princi-prezidentu Francouzské republiky, zvoleném v přímé volbě revoluce v prosinci 1848. Také Macron používal ve své době termínu „revoluce“ – tak zněla i jeho programová brožura Révolution. Praxe jeho vládnutí připomínala ale mnohem více etymologii slova: návrat starých pořádků. A jako princ se občas chová, když školometsky radí, jak překonat krize.

Macron se nikdy netajil obdivem k monarchii, a když se na podzim 2016, půl roku před volbami, pomodlil – tajně, že to hned druhý den všichni věděli – v románské kryptě, hrobu francouzských králů v Saint-Denis, někteří se tomu ještě smáli. Jeho triumfální nástup nádvořím Louvru po vítězství se už vedl v duchu tradičního pojetí velikášství (krypto) monarchistické Páté republiky, jež tvoří od roku 1958 povahu politického režimu, formálně francouzské poloprezidentské demokracie.

Nová kandidatura, nový styl

Postavení prezidenta, jenž může rozpouštět každé dva roky parlament a vyhlašovat volby, má fakticky pod kontrolou premiéra i parlament – právem ústavního dekretu 49.3 a může prosadit fakticky cokoliv, je téměř neotřesitelné. Je to dáno i tím, že stojí na čele státu a po odchodu Velké Británie i jediné armády v EU s nukleárními zbraněmi. A jako takový má i prst na pověstném červeném tlačítku.

První velký mítink chystá Jupiter, jak se mu pro jeho sklon k vertikální centralizované moci, přezdívalo, teprve až na 2. dubna do Paříže. Svůj politický program, jenž představil minulý týden dvěma stům nadržených novinářů v halách Aubervillier, zapůsobil poněkud akademicky. I když došlo po hodině a půl na otázky, nezdálo se, že by po celkem čtyřech hodinách bylo všechno řečeno. Styl se změnil. Macron nikdy, na rozdíl od svého nešťastného předchůdce Françoise Hollanda, který pro nedostatek lidové podpory nakonec podruhé ani nekandidoval, si nikdy novináře příliš k tělu nepouštěl.

Vystoupení, která do té doby organizoval, měla formát pevně stanovený a části s již předem připravenými otázkami z publika. Komu se to nelíbí, může být rychle vykázán. Přesto Macronova komunikace, jež vtipně zpracovala jeho výrok, v němž komentoval ty, kdo se nechtějí naočkovat („Mám velkou chuť je hodně nasírat,“ řekl v rozhovoru pro list Le Parisien, pozn. red.), má tentokrát pozitivní rozměr. Emmanuel Macron „avec vous“, tedy s vámi.

Oproti vertikálnosti jeho dosavadního způsobu se v jeho prezentaci objevilo mnohem více termínů, které odkazují na praxi, jež i v byznysu nese pojmenování: komunikace horizontální. Macron vede kampaň vlastně nenápadně, v regionech a na předměstích, prostě se všemi.

Reforma demokratických institucí, jež byla součástí i jeho předchozího projektu v rovině teoretické, získala po několika krizích – od žlutých vest přes pokusy o důchodovou reformu až po pandemii – obrys i praktický. Stát posílil, příspěvky posílily, Evropa posílila – jakkoliv z důvodu další krize. Macron vedl po té první krizi a nekonečných manifestacích žlutých vest dlouhé takzvané demokratické rozhovory, často vyšívané jako perské koberce, pečlivě opět organizované a na velmi široké platformě včetně lokálních úrovní. Mezi účastníky byli z části i jen zástupci vybraní losováním, aby zasáhl široké sociální spektrum francouzské společnosti.

Jedním z témat, které vznikly pod vlivem úzkého spojenectví s centristou Françoisem Bayrouem, předsedou Demokratického hnutí (MoDem), byl i projekt reformy volebního zákona. Více poměrnosti, méně většiny. Většinový systém měl dojít změny pod vlivem poměrných prvků ve výsledném přepočtu pro zastoupení v Národním shromáždění před volbami, jež vždy následují po vlně prezidentské. Téma se znovu objevilo minulý týden na mítinku v Bayrouově jihofrancouzské baště Pau a bude patrně znovu a ještě jednou součástí projektu.

I on pochopil, že zakořenit se po celé Francii je mnohem těžší než být jen vyzvednut vlnou po vítězství. Macron stál na čele svého hnutí, původně i s jeho iniciálami E.M. (En Marche – Na pochodu, pozn. red.), jež se proměnilo v Republiku na pochodu (LREM). Jejich pochod ale v regionech vázne. Poměrný systém by byl vhodný i pro jeho hnutí, nejen pro Bayroua s jeho MoDem nebo koneckonců pro radiálně-nacionalistické Národní sdružení (RN) Marine Le Penové, což býval často argument proti jeho zavedení.

Ani levice, ani pravice

Prezident a nyní krátce i nový kandidát Macron uspěl v minulém klání s taktikou, při níž zdůrazňoval, že jeho program není ani levicový, ani pravicový. Ustálilo se rčení, že jeho ideologie se jmenuje „en même temps“ tedy zároveň. Jeho hnutí tvořili a dosud tvoří bývalí socialisté, ale i bývalí republikáni. Centristé se snaží udržovat jistý odstup. Z velkého počtu republikánů se rekrutovali i vysocí představitelé vlády včetně dvou premiérů: Édouarda Philippa a Jeana Castexe. Podléhají různým vlivům – přes Alaina Juppého, ale v poslední době i přes bývalého prezidenta Nicolase Sarkozyho, nicméně v zásadě se tím Macronovi podařilo utvořit oslabením obou ideových křídel nový formát režimu.

To se ovšem nejsilněji projevuje i v jeho kandidátském programu, kde lze najít mnoho námětů, jež by se patrně dobře vyjímaly v jiných ideových střílnách. Ne nadarmo si jeho kandidáti stěžují, že jim tyto projekty Macron doslova uloupil.

Nejvíce ambiciózní je Valérie Pécresseová, která si zejména zakládala na změně důchodového věku z nynějších 62 na 65 let. Její Republikáni (LR), kteří vše vsadili prostřednictvím primárek na ženu, také původně ve svých reakcích rovnou zveřejnili fotokopírku jako parodii Macronova programu. Macron na tiskové konferenci na otázku, kolik si toho vypůjčil od Pécresseové, odpověděl: „Je mi to jedno, královsky, naprosto, prezidentsky!“

Je však nepopiratelné, že program Emmanuela Macrona si návrhy pravice hodně vypomohl. Někteří dokonce mluví vysloveně o prezidentském padělku. Kromě klíčového bodu důchodové reformy – odchod v 65 letech, kterou Valérie Pécresseová několik týdnů srdnatě obhajovala, to platí i pro podmínění přiznání takzvané RSA, příjmu aktivní solidarity, totiž finanční pomoci sociálně slabým. Týká se to ale i snahy o posílení rodičovské kontroly u televizních obrazovek, nebo dokonce i většího poskytnutí svobody školám. „Mluvíme o padělání, a ne o kopírování, protože je to nekvalitní,“ kritizuje Macrona často a dlouhodobě republikán Bruno Retailleau.

Úlevy na dědické dani prosazuje kromě Valérie Pécresseové i kandidátka Národního sdružení (RN) Marine Le Penová, ale i černý kůň sjednocené pravice Éric Zemmour. Zdvojnásobení příspěvku na podporu rodiny pro matky samoživitelky je dalším z témat Le Penové, které se ocitlo u Macrona.

Nechybějí ale ani návrhy z levicového tábora. V záplavě předložených návrhů najdeme například i komickou variantu kandidáta Evropských ekologů (DDV) Yannicka Jadota. Tam, kde ekolog slibuje přístup k jedné hodině sportu denně pro mladé ve školách, je Emmanuel Macron skromnější a garantuje třicet minut.  Kandidát Macron také zmiňuje lepší odměňování učitelů – jak si přeje jinak také Anne Hidalgová, socialistická kandidátka a starostka Paříže – ale v jeho případě podmíněné realizací nových úkolů. Macron je přísný kandidát.

Uštknout a odhodit křídla

Některé z programových tezí nebyly dosud realizovány – statisticky Macron realizoval ze svého prvního programu celkem 46 slibů ze sta. Jiné se znovu pokouší rozšířit. Zcela nových je pouze šest opatření, která se týkají takzvané občanské úmluvy, mezi nimiž je generální stavovský úřad pro právo na informace, snížení daní o patnáct miliard eur nebo transformace zaměstnaneckého úřadu.

Jeho úřadování se zdá být v ekonomických hodnotách takzvaně globálně pozitivní. Na svůj účet si může zejména připsat snížení nezaměstnanosti i posílení kupní síly. Nezaměstnanost klesla nejvíce za posledních patnáct let, a to z 9,5 na 7,4 procenta. I kupní síla, i když narostla nerovnost, je vyšší, byť o pouhých 0,9 procenta. Detailní analýzu přináší s odkazem na statistické studie večerník Le Monde.

Dá-li Macronovi opět hlas ona lidová suverenita, o níž na konferenci mluvil, jeho jupiterská křídla jistě znovu naberou nového vzduchu. Minulý kandidát Macron se ke svému předchůdci Hollandovi choval jako had. Hollandovi se až příliš dlouho vyhříval na prsou. A to, že umí uštknout, už víme. Na trhu s myšlenkami dokáže Macron prodat i to, co úspěšně uloupil jiným. Nyní se pokouší Francouze přesvědčit, že umí odhodit i svá jupiterská křídla. Ve výzkumech veřejného mínění má deset procent náskok před ostatními.