„V redakci o tom věděla spousta lidí, nikdo s tím nic nedělal. Pokusy o řešení ztroskotaly rychle, takže jsme jen mohly sedět a čekat, kdy nějaká fotka nebo zpráva přijde někomu dalšímu,“ cituje IDNES.cz zdroje z redakce Seznam Zpráv.

Mělo se jednat o fotografie Hoškova přirození, které měl pan zástupce šéfredaktora s oblibou a opakovaně rozesílat kolegyním. A dopouštět se měl i jiných forem obtěžování. Snahy o řešení prý k ničemu nevedly.

Kauza smetla dosavadní hvězdu portálu a tvůrce jeho vlajkových lodí velmi rychle. Ještě 10. října ve svém povolebním komentáři psal, že „bylo by záhodno, aby Praha začala celou V4 brát s větším odstupem“.

Hošek před působením na Seznamu několik let působil jako zpravodaj Českého rozhlasu ve Velké Británii a dlouhodobě se prezentoval obhajobou MeToo a dalších novot, přicházejících z anglosaského světa.

Ještě jako rozhlasový zpravodaj publikoval soukromé blogy, kde se vyznával ze svého obdivu k britskému multikulturalismu ve srovnání s českou provinciálností a rasismem.

Po nástupu do Seznamu se kromě zahraničních témat věnoval i sportu, zejména fotbalu. Obě jeho orientace se prolnuly v pořadu Jiná liga, který vyráběl s Jindřichem Šídlem a Luďkem Mádlem, ve kterém s kamerou objížděl ligové fotbalisty zahraničního původu a vyptával se jich, jak se jim v Česku líbí a zda se tu setkali s rasismem.

Hošek aktivně komentoval i česko-britskou kauzu Kúdela. „Celé vnímání problematiky rasismu ve Velké Británii a v České republice, a nejedná se jen o fotbalovou komunitu, je diametrálně odlišné. To jsou dva úplně, ale úplně odlišné světy,“ vykládal v rozhovoru pro iRozhlas. A dodal, že „myslím si, že je velmi pravděpodobné, že asi nešel říct Kamalovi do ouška, kdy jede příští vlak na Nymburk, i když to třeba nemusela být rasistická poznámka“.

Jako znalec britských reálií se Hošek vyřádil též v kauzách Salisbury a Vrbětice.

JIŘÍ HOŠEK O ÚTOCÍCH V SALISBURY

„Samozřejmě nevíme, že to bylo tak, jak si skoro všichni myslíme, že bylo. Je mi nevolno z myšlenkové konstrukce, že nařídím provedení vraždy na bývalém zrádném agentovi a provedu to způsobem, který ukáže na moje pachatelství, protože jsem relativně nedávno stejnou ‚prasárnu‘ s použitím prudce toxické látky už udělal.

Hlavně to dělám s vědomím toho, že použiju zbraň hromadného ničení v centru západoevropského města a že mi to stejně zase nejspíš projde, protože ‚oni‘, dosaďte Západ, Britové, tzv. mezinárodní společenství, na mě stejně nemohou…“ psal v roce 2018 po útoku v Salisbury.