I minulý týden pokračovaly demonstrace Milionu chvilek pro demokracii proti Andreji Babišovi na území celé ČR. Do popředí veřejné debaty se dostali umělci pro svoje leckdy velmi vyostřené výroky. „Ty svině nás chtějí rozdělit,“ řekl syn Bolka Polívky Vladimír. Řekl také, že až bude dav nespokojených dost velký, tak se „naserem a půjdem na Hrad“. Herec a režisér Jiří Mádl pro změnu na jiné demonstraci označil demonstranty za hrdiny a vyzval k odstranění Babiše se Zemanem, kteří podle něj zneužívají slabší a hloupější spoluobčany. Je podle vás taková rétorika v pořádku?

Na podobných akcích se takové emotivní výkřiky občas objeví. Nedělal bych z toho problém. O myšlenkové úrovni řečníků si čtenáři udělají názor jistě sami.

Stojí za vyhrocováním napětí ve společnosti i to, co zaznívá z pódií při demonstracích? A co může být motivem?

To je složitá otázka, příčin je mnoho. Vnitropolitické faktory spojuje termín frustrace – z opakovaných porážek ve volbách, z oslabení vlivu ideologicky vyhraněných liberálů ve srovnání s pragmatiky a konzervativci, z neřešených problémů společenské nerovnosti, z opětovného návratu komunistů na pozici vlivného politického hráče atd. Babišovy problémy jsou jen zástupným tématem. I kdyby je neměl, stejně by protestovali a snažili se jej svrhnout.

Sílí také vliv mezinárodní politiky. Ve světě vzrůstá napětí, rozpory mezi mocnostmi se vyhrocují. To se nemůže neodrazit na vnitropolitické scéně. Sílí propagandistický boj o výklad událostí minulosti i současnosti, který se maskuje jako boj proti dezinformacím, což většinou nejsou lži, ale národními zájmy či ideologií vyvolaná odlišná interpretace. Záměrně se vyvolávají nálady proti soupeřům v zápase o světovou hegemonii, přičemž sílící vliv zde mají tajné služby. Liberální svět je vyděšen čínským hospodářským zázrakem posledních let, který naboural přesvědčení, že liberální demokracie je jediné vhodné prostředí pro ekonomický rozvoj. Elity jsou frustrovány úspěšným odporem Ruska, Íránu, Severní Koreje či Kuby proti snaze přivést je násilně na „pravou cestu“ prostřednictvím sankcí, jakož i totálním krachem pokusů implantovat vlastní pojetí demokracie v zemích třetího světa. Těžkým úderem bylo i zvolení Donalda Trumpa prezidentem nejmocnějšího státu světa.