Události počátku padesátých let rozdělují veřejnost na dva nesmiřitelné tábory. Jedni obdivují odvahu skupiny bratří Mašínů při odboji proti domácímu komunistickému režimu a útěku do Západního Berlína, jiným vadí, že zmařili lidské životy a ničeho podstatného proti panující totalitě nedosáhli. V podobném duchu se odvíjejí i komentáře, které se objevily po nedávném skonu Milana Paumera, kterému se před 57 lety podařilo s bratry Mašíny probít na Západ.

Ve svém komentáři v Hospodářských novinách lituje Adam Drda, že členové protikomunistické odbojové skupiny bratří Mašínů nikdy nedostali od hlavy státu nejvyšší státní vyznamenání, ačkoli na něj byli opakovaně navrhováni. „Zasloužil by si státní pohřeb s nastoupenou jednotkou a salvami na rozloučenou," domnívá se Drda, že by středeční poslední rozloučení s Paumerem mělo ukázat, jak si společnost tohoto odboje váží.

Odbojové činy přinesly jen mrtvoly těch, kteří se Mašínům připletli do cesty

Naopak podle historika Petra Zídka v Lidových novinách ti, kteří dnes glorifikují bratry Mašíny, vytvářejí černobílý obraz minulosti, v němž je na jedné straně neosobní „totalitní systém" a na druhé straně hrstka hrdinů. „Měli bychom se ptát, zda sežehnutí sedmnácti stohů slámy, což je jediný prokazatelný odbojový čin Mašínů a spol. před jejich útěkem za hranice, stál za všechny ty mrtvé," píše Zídek.

Podobný postoj zaujímá v komentáři MF Dnes i historik Tomáš Zahradníček, který protestuje proti tomu, že se pár dnů po Paumerově smrti vyrojily o odbojové skupině jen samé oslavné články. „K povinnostem bojovníka, který bere spravedlnost do svých rukou, což tehdy učinili, patří správně vyhodnotit situaci, zvolit protivníka a prostředky k boji. V tom všem úplně selhali. Nevidím za nimi jiný výsledek než mrtvoly lidí, kteří se jejich představám o třetím odboji náhodou připletli do cesty," hodnotí Zahradníček.

Formu boje si volí každý sám podle toho, co unese

Tento názor zcela rázně odmítá ředitel Občanského institutu Roman Joch, který je přesvědčen, že důstojný život, aby byl skutečně důstojný, musí být svobodný či alespoň o svobodu usilující. „Proto zabíjení druhých či obětování vlastního života - nikoli jako cíl sám o sobě, nýbrž jako prostředek - za účelem obhájení či dosažení svobodné společnosti jsou morálně přípustné, ba za určitých okolností i žádoucí," staví se Joch zcela jasně mezi zastánce skutků skupiny Mašínů.

K nim patří i Marek Švehla, jenž poznamenává v týdeníku Respekt, že listopad ´89 přinesl Česku cosi jako odkaz, že bojovat proti totalitě má smysl. „Přitom formu ´boje´ si každý volí sám podle toho, co unese. Někdo může psát básně, někdo vezme do ruky zbraň a těžko říkat, co z toho má větší smysl. Ostatně ten se neurčuje žádným konsenzem ve veřejné debatě, to si určuje pro svůj život každý sám," míní Švehla.

Čtěte také:

Zemřel Milan Paumer, člen skupiny bratří Mašínů 

Nečas půjde na pohřeb „mašínovce" Paumera. Pokud čas dovolí

Mladí lidovci: Zemřel Milan Paumer - zapomenutý hrdina 

Paumer. Pro někoho hrdina, pro někoho vrah. Sobotka na pohřeb půjde

Foto: Zasvobodu.cz