Protesty se šířily po celé Ukrajině, která jako nejzápadnější část Sovětského svazu byla podle tehdejších stranických vůdců vystavena velkému nebezpečí „nákazy“ Nejsilněji se odpor projevoval v Zakarpatské oblasti sousedící se Slovenskem.

„Když (tajné služby) monitorovaly nálady, zjišťovaly, že mezi obyvateli Zakarpatska, kteří se dočetli o pozitivních změnách v Československu, se šíří nostalgické nálady, že se Zakarpatsko znovu vrátí do Československa,“ píše historik. Zakarpatsko bylo jako Podkarpatská Rus součástí meziválečného Československa.

Během pražského jara na Slovensku obnovila činnost řeckokatolická církev, v Sovětském svazu zakázaná a pronásledovaná. Ukrajinští věřící podle Bažana začali psát dopisy s výzvami vzít si příklad ze sousedního socialistického státu. „Podle KGB v některých uzavřených chrámech ničili zámky a organizovali bohoslužby. To nomenklaturu vystrašilo,“ řekl ukrajinský historik.

Jednotlivé případy protestů byly zaznamenány i východněji, například na Krymu nebo v Donbasu. KGB zabavovala dopisy, které byly odesílány z ukrajinských továren partnerským podnikům v ČSSR. Aktivně protestovali i Čechoslováci vyslaní tehdy k práci na Ukrajině, například v kyjevském železničním depu.

Mezi ukrajinskými intelektuály proti intervenci protestoval režisér a scenárista Serhij Paradžanov, jeden z tvůrců sovětské „nové vlny“. Invazi komentoval slovy, že „SSSR se stává světovým četníkem“, za což se počátkem roku 1970 dostal za mříže, uvedl Bažan.

Připomněl rovněž pozapomenutou osobnost Ukrajince Vasyla Makucha, bývalého člena ukrajinské povstalecké armády a sovětského politického vězně, který se počátkem listopadu 1968 v centru Kyjeva upálil na protest proti sovětskému panování na Ukrajině a proti invazi do Československa.

Na Ukrajině se v té době šířily i panické nálady mezi obyvatelstvem, lidé začali skupovat sůl a zápalky. Připravovali se na začátek třetí světové války, konstatoval Bažan.