Podle Tůmy mají rozličné konspirační teorie ve společnosti prostor z toho důvodu, že každá systémová změna zkrátka vyvolává otázky, kdo za ní stál, komu to prospělo, čeho kdo chtěl dosáhnout a jaké zájmy byly v pozadí.

Kdyby měl Tůma říct, kdo byl tehdy hlavním hybatelem dění, šlo podle jeho slov o komplexní vývoj v zemích střední a východní Evropy. Tento vývoj se navzájem ovlivňoval a vytvářel jakýsi synergický efekt. 

„Naopak režimy byly vyčerpané, bezradné, nevěřily už samy sobě a byly bez ‚balíčku poslední záchrany‘, kterým vždy dříve byla eventualita sovětské intervence v jejich prospěch,“ podotkl Tůma.

Tůma se pak rozhovořil i o tom, kdo produkuje podobné zaručené spiklenecké teorie. Jsou to dle jeho slov ti poražení.

„Že je o moc připravily tajné služby, nejlépe sovětská i americká najednou, je pro ně přece jen přijatelnější vysvětlení vlastního debaklu než přijmout fakt, že jejich ideologie i jejich systém už neměl žádnou podporu ani schopnost si moc udržet,“ podotkl s tím, že aby rozsáhlé změny iniciovala či uvedla do chodu tajná služba, společenstvo či jednotlivci, možné nebylo.