Svým zamyšlením reaguje novinář na to, co mnozí vyvozují z aféry, která se rozhořela kolem premiéra Rusnoka poté, co Česká televize zveřejnila náhodně pořízenou nahrávku, na které se hovorovým jazykem Rusnok vyjadřuje v souvislosti s úmrtím Nelsona Mandely.

Nic pobuřujícího

Štindl se Rusnoka svým způsobem zastává. Píše, že rozhodně jeho slova nepovažuje za pobuřující. "Docela rozumím tomu, že v pauze během jednání sněmovny se jeden po hodinách sezení a poslouchání procedurálních připomínek cítí trochu ubitý a mluví, mírně řečeno, hodně spatra," píše redaktor.

"Televizí bezděčně přenášená konverzace" podle novináře nic nevypovídá o tom, jaké měl Rusnok pocity, když se o smrti Mandely dozvěděl. Proto považuje rozčilené výlevy v souvislosti s premiérovou aférkou za nesmyslné.

Možná se společnost opravdu posunuje k tomu, že každý má dohled nad každým, kauza Rusnok o tom ale podle Štindla rozhodně nesvědčí. I z hlediska techniky je naprosto zastaralá a o úmyslu nelze mluvit, šlo prostě o pouhou náhodu, jaká se mohla přihodit stejně tak i před padesáti lety.

Na ty mikrofony pozor

Sám si prý pamatuje něco podobného z útlého dětství, když sledoval přenos volby prezidenta Gustáva Husáka. Když se na chvíli odmlčel komentář doprovázející přenos, mikrofony zůstaly omylem zapnuté. Mohl tak vyslechnout hlas komentátorova nadřízeného, který přišel s instruktáží: "Nemluvte to tak pohřebně, vzkazuje vám to Diviš", vzpomíná Štindl.