Poukazuje na to, že dnes všeobecně uznávaný Winston Churchill reprezentoval v době před druhou světovou válkou menšinový, až okrajový názor a všeobecně uznávaným státníkem vůbec nebyl. „Většina britských politiků, intelektuálů, médií i společnosti věřila v možnost dohody s Adolfem Hitlerem a vyhnutí se válce,“ píše Tlustý.

Zrada spojence byla prezentována jako výsledek osvícené diplomacie

Připomíná, že u nás nejznámějším projevem této společenské a politické nálady nejen ve Velké Británii, ale i ve Francii, byl podpis Mnichovské dohody uzavřené mezi Velkou Británií, Francií, Itálií a Německem. „Dokonce i zrada spojence, to jest nás, byla prezentována částí politiků jako nutný ústupek Hitlerovi ve jménu zachování míru a jinou částí politiků rovnou jako výsledek příkladné, osvícené diplomacie,“ upozorňuje Tlustý.

Kdo nazývá teror pravým jménem, je podezřelý

Dnes je to podle něj stejné. „Ti, kdo nazývají teror rozpoutaný proti západnímu křesťanskému světu (či alespoň svými kořeny tkvícímu v křesťanství) militantními islamisty pravým jménem, jsou divní a podezřelí. Ve většině společnosti převládá takzvaná dobrota – tedy snaha ukazovat se jako ‚dobrý člověk‘ a snaha se viditelnému konfliktu vyhnout prakticky za každou cenu,“ uvádí Tlustý s tím, že zatím takovým „dobrákům“ nevadí, že ona jejich „dobrota“ nikdy žádné válce nezabránila, natož aby ji vyhrála.

„Naopak ona vždy válku přitahuje jako můru přitahuje světlo lampy. A když pak k válce došlo, pak k dosažení vítězství v ní muselo zemřít mnohem více lidí, než kdyby ‚dobráci‘ nenalhávali sobě a celé společnosti, že se vlastně nic tak hrozného neděje a tudíž není potřeba ‚strašit lidi‘,“ tvrdí Tlustý.

Kam umožní rozrůst se zlu teď?

Neumí odhadnout, kolik lidí v Evropě ještě bude muset zemřít a zda si musíme počkat na oběti této války i u nás, aby byla konečně vzata na vědomí a hlavně abychom se začali odpovídajícím způsobem bránit.

Závěrem píše, že „dobráci“ svou slabostí a utvrzováním celých národů ve slepotě umožnili zlu rozrůst se do takových rozměrů, že málem zvítězilo. „Kam až mu umožní rozrůst se teď?“ dodává Tlustý.

Celý text příspěvku Vlastimila Tlustého na jeho facebookovém profilu:

Dobrota ve službách zla

Bude to již téměř deset let, co mi Ladislav Henek, tehdy dramaturg Nedělní partie televize Prima, doporučil přečíst si staré britské noviny z doby před vypuknutím druhé světové války. Pokud to uděláte, zjistíte, že dnes všeobecně uznávaný Winston Churchill reprezentoval v té době menšinový, až okrajový názor a všeobecně uznávaným státníkem vůbec nebyl. Většina britských politiků, intelektuálů, médií i společnosti věřila v možnost dohody s Adolfem Hitlerem a vyhnutí se válce. U nás nejznámějším projevem této společenské a politické nálady nejen ve Velké Británii ale i ve Francii byl podpis Mnichovské dohody uzavřené mezi Velkou Británií, Francií, Itálií a Německem. Dokonce i zrada spojence, to jest nás,byla prezentována částí politiků jako nutný ústupek Hitlerovi ve jménu zachování míru a jinou částí politiků rovnou jako výsledek příkladné, osvícené diplomacie.

Dnes je to stejné. Ti, kdo nazývají teror rozpoutaný proti západnímu křesťanskému světu (či alespoň svými kořeny tkvícímu v křesťanství) militantními islamisty pravým jménem, jsou divní a podezřelí. Ve většině společnosti převládá takzvaná dobrota - tedy snaha ukazovat se jako „dobrý člověk" a snaha se viditelnému konfliktu vyhnout prakticky za každou cenu. Zatím takovým „dobrákům“ nevadí, že ona jejich „dobrota“ nikdy žádné válce nezabránila, natož aby ji vyhrála. Naopak ona vždy válku přitahuje jako můru přitahuje světlo lampy. A když pak k válce došlo, pak k dosažení vítězství v ní muselo zemřít mnohem více lidí, než kdyby „dobráci“ nenalhávali sobě a celé společnosti, že se vlastně nic tak hrozného neděje a tudíž není potřeba „strašit lidi“.

Neumím odhadnout, kolik lidí v Evropě ještě bude muset zemřít a zda si musíme počkat na oběti této války i u nás, aby byla konečně vzata na vědomí a hlavně abychom se začali odpovídajícím způsobem bránit.

"Měli jsme na výběr mezi ostudou a válkou a budeme mít ostudu i válku" - to je volný citát výroku Winstona Churchilla po zmíněné Mnichovské dohodě. Výroku, který je platný i dnes. Není náhoda, že Winstona Churchilla jako velkého státníka (nikoli dobráka) zná téměř každý, a ve třicátých letech uctívaného dobráka Neville Chamberlaina téměř nikdo. Není náhoda, že Churchill je oprávněně vnímán jako jeden ze zachránců evropské civilizace, přičemž se zapomnělo, že prakticky až do prvních výstřelů byl většinou vnímán negativně. A tehdejší politici, kteří se řídili svou „dobrotou“ nebo „dobrotou“ většiny, jsou vnímáni jako ti, kdo svou slepotou napomohli zlu, aby téměř ovládlo svět . „Dobráci“ svou slabostí a utvrzováním celých národů ve slepotě, umožnili zlu rozrůst se do takových rozměrů, že málem zvítězilo. Kam až mu umožní rozrůst se teď?