„Možná osvícená diktatura, možná jakási konstituční monarchie, možná dobrý Al Capone, proč ne? Legalizuje nám možnosti tuhle něco švihnout, támhle se zapojit, což se všechno děje, jenže protizákonně. Bude se to nějak jmenovat a bude to beztrestné, namísto aby to sice bylo trestné, ale stejně se to netrestalo. To už není jízlivost, to myslím vážně. Bude to totiž právnější stát než ten, který tu zatím máme,“ řekl alkoholem trochu posilněný Karel Kryl na začátku roku 1994. Za tři týdny poté zemřel. Jde o rozhovor, který s ním uspořádal Roman Lipčík pro časopis Mladý svět. A tady jsou další jeho myšlenky...

Nesmířil se s rozpadem Československa

Rozhovor Lipčíka s Krylem vyšel zhruba rok po rozpadu Československa. Následně se dostal i do Lipčíkovy knihy Já nerad... Rozhovory z let 1981-1995, z níž jsme v ParlamentníchListech.cz citovali už z jeho interview s Karlem Gottem. Hodně Kryla tehdy zánik společného státu Čechů a Slováků štval: „Čtyři roky mě to trápí. A vlastně ještě déle: od roku 1973, kdy jsem prvně přijel do Kanady a zažil tam lidi z pravého křídla Světového kongresu Slováků. Onen fašistoidní odpad, který pro jeho fašistickou minulost nepustili ani do Spojených států, začal už tam rozbíjet vztahy mezi Čechy a Slováky.“

A v kritice rozpadu ještě pokračoval: „Pro mě byla vždycky jen masarykovská republika – ne už ta okleštěná, ale včetně Podkarpatské Rusi, která tak prožila největší demokratický zážitek ve své historii. Neznal jsem většího Čechoslováka, než byl Orestek Černek, který ve Svobodné Evropě měl ještě prvních pět let za mého působení rusínské vysílání. Zbavili jsme se jedné části, teď druhé. Já su Moravák, třeba se zbavíme jednou i jí. Předcházet by mohlo Slezsko, následovat severní Čechy, ty dáme Němcům, západní Čechy také, a uděláme nakonec stát pražský?“

Kryl přišel ovíněný a dal pár piv

V knize rozhovoru předchází jakýsi dvoustránkový Lipčíkův úvod, v němž píše: „Po tři týdny od našeho setkání jsme se neviděli, pak Karel Kryl umřel. Byl zlehka ovíněn, když se na naši schůzku dostavil, jak ostatně bývalo jeho zvykem, soudě podle svědectví těch, kdo s ním byli v bližším kontaktu. Rozvazovalo mu to jazyk, ke konci našeho povídání a po těch pár pivech už víc, než zřejmě zamýšlel.“

„Byly to však okamžiky, kdy začal hovořit o svých sympatiích k sociální demokracii. Slibovali jsme si vzájemně, že se nebudeme bavit o politice. Až si rozhovor přečtete, posoudíte, jak jsme svému slibu dostáli. Byl jsem to jen občas já, kdo jej porušoval. Zbytek zastal on a soudím, že to bylo nevyhnutelné. Žil politikou, třebaže se od ní paličatě, demonstrativně odřezával. Snad i proto žil tak, jak žil. Spalován vnitřními rozpory a vnějšími dilematy. Ještě jedna zvláštnost se s následujícím rozhovorem pojí. Karel Kryl byl jediný mateřštinou zpovídaný objekt, který netrval na autorizaci,“ pokračoval v líčení novinář.

Byli komunisti rudý, nebo červený?

„A protože znám prohlášení stran, které jsou právě v opozici, ohledně státoprávního uspořádání, těším se, že se dostanou k moci. Přinejmenším by se vidělo, co ze svých volebních slibů míní vážně. Pro mě by se toho vyřešilo – až po skutečnost, že by se mi začalo zase snáze psát – takže bych se cítil povinován té věci všemožně pomoci,“ sdělil v době, kdy měla v rukou otěže řízení státu koalice v čele s ODS a premiérem byl Václav Klaus. ČSSD, kde už působil jako předseda Miloš Zeman, byla v opozici.

O politické situaci roku 1994 hovořil jako o „morálním marasmu“, z něhož vyvstává člověk divný: „Já vám to ilustruju vtipem: Seděl jsem v jedný vesnický hospodě a přitočil se tam ke mně takový mudrlant. ‚Tak co, pane Kryl,‘ povídá, ‚víte, jaký byli komunisti? Rudý, nebo červený?‘ Povídám, že nevím. ‚Zlatý byli, pane Kryl, zlatý...‘ Když mi po čtyřech a půl letech řekne takovou větu prostý občan a já si jako premiér nedám špagát, nejsem normální. Ono to v Praze není tolik cítit, proto je škoda, že velké časopisy se dělají v Praze, ale vyjeďte si ven, sedněte si do hospody a poslouchejte. Nadšení a jásotu nad naší situací se nedočkáte,“ sdělil.

Koho by volil v Německu, koho volil v Česku

A koho by Karel Kryl volil v Německu, kdyby měl volební právo? „Nikoho. Já bych kandidoval. Za tu stranu, jejíž program by mi nejvíc vyhovoval. Kdybych tenkrát mohl volit za kancléře Schmidta, volil bych jeho. Kdyby tam byl Willy Brandt, Bůh ví, že jeho bych nevolil. V tom případě bych volil Franze-Josefa Strausse. Dnes už ne, protože Strauss je mrtev a partaj, která po něm zbyla, se změnila. Když byl šéfem svobodných demokratů Genscher, mohl bych volit je. Vyčítá-li tady kdekdo jednomu nejmenovanému sociálně demokratickému politikovi, že je stranickým turistou, je to další nepochopení, protože jenom se stranickým turistou se dá komunikovat. Slepá víra v pravdu jedné strany, která se tu pořád ještě vyžaduje, je hrozná věc. Churchillovi uhnuly nalevo i napravo celkem tři strany. Sám měl svou hlavu, šel rovně, a když mu do cesty vstoupila vyhovující strana, vstoupil do ní.“

A koho volil celkem ve dvou volbách v zemi, kde se narodil? „Jelikož jsem v prvních volbách volil v Brně, volil jsem do jedné komory Moravskou stranu, která tehdy byla za samosprávnou Moravu a já se domnívám, že samosprávná Morava je zapotřebí… Do hlavní komory jsem volil jako každý člověk, kterému šlo o to, aby se to nezvrátilo, Občanské fórum. Tehdy jsem zapomněl na city, volil jsem mozkem, a obě strany se taky do parlamentu dostaly. Druhé volby jsem už volil citem a zvolil jsem tím pádem z jedné strany ODS a z druhé komunisty, protože strana, které jsem dal svůj hlas, se do parlamentu nedostala. Volil jsem Demokraty 92.“

A koho by Kryl volil, kdyby byly volby v roce 1994, tedy v době rozhovoru s Romanem Lipčíkem? Nad otázkou se trochu rozzlobil: „Vy novináři mě nepřestanete provokovat. Víte co? Já vám tu radost teda udělám. Hned zítra zajdu za Milošem a řeknu si mu o přihlášku do strany. Ať máte aspoň důvod ke spřádání těch svých báchorek.“