„Z pohledu zahraničních bojovníků je hrozba útoku v EU relativně velká,“ varoval Martinů. Je přitom těžké radikály vypátrat a získávat o nich informace, protože jim internet umožňuje zůstávat anonymitě. „Internet jim umožňuje používat elektronickou měnu k placení jejich tréninku, přes internet se můžete rekrutovat, přes internet se můžete radikalizovat, přes internet si můžete koupit letenku přes Turecko na východ,“ upozornil host. Dostat se k těmto informacím je ale velmi těžké, pokud vyšetřovatelé nedostanou přístupový klíč k šifrovaným souborům od producenta toho softwaru.

Nejdůležitější je sdílet informace

Radikálů, kteří se vycvičili v Sýrii a jinde, může být v EU až na deset tisíc, Europol má v databázi informace o 3500 potenciálně nebezpečných osobách. Tito lidé se ovšem snaží na sebe příliš neupozorňovat, což je další problém. Pokud páchají ještě jinou trestnou činnost, Europol má větší šanci je vystopovat.

Tato databáze může napomoci k tomu, aby byl radikálům v maximální možné míře znemožněn vstup do schengenského prostoru. Pomoci může i monitoring pohybu podezřelých osob po EU. Martinů ale nevidí důvod k rušení Schengenu a obnovení pasových kontrol. „To by mělo velký negativní dopad na ekonomiku, je třeba klást důraz spíše na sdílení informací,“ doporučil. „A tady si myslím, že nás celoevropsky tlačí bota,“ upozornil. Tajné služby musí zvažovat, jaké informace o občanech je vhodné sdílet s dalšími stranami. V EU v této oblasti existují velké rezervy. Rozhodně prý je co zlepšovat.

Další riziko představuje i vlna uprchlíků valících se přes Středozemní moře do EU, radikálové se v těchto vlnách snáz skryjí. I tady by mohlo pomoct sdílení informací, ale tajné služby členských států nemají povinnost sdílet informace s partnery.

Je otázka, kdy nastane nějaký problém, aby se to mohlo vyzkoušet v praxi

Pokud jde o Českou republiku, naší výhodou v zásadě je, že je naše země relativně malá, takže speciální jednotky mohou poměrně rychle dorazit tam, kam by bylo třeba v případě teroristického útoku. Je ovšem otázkou, jak by se tyto jednotky zachovaly, kdyby k útoku došlo.

„Je otázka, kdy nastane nějaký problém, aby se to mohlo vyzkoušet v praxi. Česká republika zatím nepatří k zemím, kde se to muselo zkoušet v praxi,“ poznamenal Martinů s tím, že podle jeho názoru jsou naše bezpečnostní složky dobře připraveny. „V Česku je hrozba teroristického útoku ve srovnání s ostatními státy na daleko nižší úrovni,“ ujišťoval v rozhovoru. A to navzdory našemu členství například v NATO a tedy i teoretické možnosti stát se cílem útoku radikálů.

Pravda je, že někteří čeští občané dnes jako žoldáci bojují v rusko-ukrajinském konfliktu, ale podle někdejšího policejního prezidenta tito lidé nemusí po svém návratu domů představovat hrozbu, protože nebudou mít motivaci k útoku na cíle doma. Martinů takovou motivaci nevidí, byť uznává, že v této oblasti nemá tolik informací.