Hostem pořadu Štrunc na Info.cz byl hudební publicista a moderátor Honza Dědek. „Karel Gott byl soundtrackem našich životů,“ citoval Pavel Štrunc Honzu Dědka, který toto včera napsal. „Co to znamená?“ zeptal se. „Já jsem chtěl říct, já jsem ročník 1972, klasické Husákovo dítě nebo dítě normalizace, jak to budete chtít nazvat, a co si vzpomínám, tak od svého dětství vždycky někde zněly nahrávky Karla Gotta. Člověk si dělal úkoly, vedle rodiče se dívali na televizi, byla estráda a zpíval Karel Gott. Člověk se v dětství díval na Včelku Máju, znělku nazpíval Karel Gott. Jeli jsme na lyžák, byla diskotéka, tančilo se na Karla Gotta. Byly Vánoce, pouštěla se nahrávka Zlaté Vánoce Karla Gotta. Mně bylo sedmnáct, když byla sametová revoluce, z balkonu Melantrichu se zpívala československá hymna, zpíval ji Karel Gott a Karel Kryl, takže když si vezme člověk nějaké zásadnější momenty života, tak tam zněl Karel Gott. Já, když si vzpomínám na svůj život, tak tam jsou písničky Karla Gotta. Proto jsem řekl, že Karel Gott vytvořil soundtrack mého života. To nebyl Karel Kryl nebo Marta Kubišová, byl to Karel Gott, ať již dobrovolně, nebo nedobrovolně. Člověk si k němu často hledal vztah, takže naši ho poslouchali, nějaký desky jsme doma měli, mně se to jako dítěti líbilo, pak samozřejmě se člověk v pubertě vyhraní, objevil jsem Karla Kryla a poslouchal jsem Karla Kryla, ale ten nezněl z těch rozhlasů, když jsem byl na rande a pozval slečnu někam do kavárny, do cukrárny, tak tam byl stejně slyšet Karel Gott, že jo,“ vysvětlil svůj postoj k němu.

„Vy jste mluvil o tom hledání vztahu ke Karlu Gottovi jako hudební publicista, jako hudební kritik. Dá se odhlédnout od toho, co jste teď popsal, že Karel byl prostě všude, nahlédnout na nějaké jeho dílo, vést s ním rozhovor, jestli to už není břímě, vlastně?“