Hnutí STAN na síti X koncem června slavilo zvýšení podpory přijetí eura mezi Čechy. „Diskuze o euru má smysl! I díky ní meziročně narostl počet Čechů podporujících přijetí eura ze 43 % na 49 %. Vyplývá to z průzkumu Eurobarometru. Děkujeme našemu ministrovi Martinu Dvořákovi, že mluví nahlas o výhodách společné evropské měny,“ informovali Starostové.

Diskuze o euru má smysl??????! I díky ní meziročně narostl počet Čechů podporujících přijetí eura ze 43 % na 49 %. Vyplývá to z průzkumu Eurobarometru. Děkujeme našemu ministrovi @_MartinDvorak, že mluví nahlas o výhodách společné evropské měny??! pic.twitter.com/hKSLVchoaU

— Starostové a nezávislí • STAN (@STANcz) June 26, 2024

Zaradoval se i samotný ministr pro evropské záležitosti. „Podpora eura v Česku stoupá! Sice pomalu, ale stoupá! Podle nejnovějšího Eurobarometru je v Česku podpora přijetí eura 49 %. Přínosy eura má smysl vysvětlovat. Oproti minulému průzkumu z dubna 2023 došlo mezi podporovateli k nárůstu o 6 procentních bodů!“ přidal se Dvořák.

Oproti minulému průzkumu z dubna 2023 došlo mezi podporovateli k nárůstu o 6 procentních bodů! Eurobarometr používá své metodologické přístupy, nicméně je důležité sledovat dlouhodobější trend a ten je pozitivní.??

??https://t.co/225FICRJ1m

— Martin Dvořák ?? (@_MartinDvorak) June 26, 2024

Jenže příklad Itálie a stejně tak Řecka ukazuje, že ani členství v eurozóně nemusí vést k ekonomickému rozkvětu, ale leckdy dokonce právě naopak. Ekonom Philipp Heimberger analyzoval příčiny toho, že reálné mzdy v Itálii v roce 2023 byly ve skutečnosti nižší než v roce 1990. „Reálná mzdová bída Itálie: mzdy očištěné o inflaci byly v roce 2023 o 4,4 % nižší než v roce 1990. Dokonce i reálné mzdy v Řecku si vedly o něco lépe,“ informoval ekonom s tím, že Itálie přijala euro v roce 2002 a 20 let v eurozóně jí ekonomicky nijak neprospělo.

„Itálie je Achillovou patou eurozóny, její velká ekonomika zaostává za ostatními zeměmi eurozóny,“ všímá si Heimberger. Svůj vliv podle něj má jak historická ekonomická situace Itálie, tak omezení měnové, fiskální, průmyslové a mzdové politiky v rámci přísných pravidel eurozóny, kde je kladem důraz na dluhové brzdy.

Podle Heimbergera je neutěšená situace italské ekonomiky dána strukturálními domácími faktory přítomnými již v desetiletích po druhé světové válce. „Nízkonákladová konkurence, mnoho malých firem, hluboké územní rozdíly, to vše se vzájemně spojilo s politickými omezeními způsobenými globalizací a evropskou integrací, což prohloubilo italský úpadek,“ má jasno ekonom.

„Ze strukturálního hlediska nevedlo členství v eurozóně k modernizaci a k růstu,“ dodal Heimberger.

How did Italy become the Eurozone's Achilles heel, the monetary union's most vulnerable spot? In a new working paper, we answer this question by reassessing Italy's long decline in the context of European integration and globalisation ?? pic.twitter.com/A0gNoZiFh5

— Philipp Heimberger (@heimbergecon) May 6, 2023