Spolek Šalamoun neuspěl u prezidenta Petra Pavla s návrhem na humanitární amnestii pro vězně, kteří přesáhli 70 let.
K tomu se spolek, který dlouhodobě upozorňuje na problematické kauzy české justice, odhodlal na základě případu Vladimíra Švece, důchodce, který dostal prezidentskou milost, ale než jej stihli propustit, zemřel ve vězeňské nemocnici. Švec, jehož zdraví se mělo výrazně zhoršit během věznění v Hongkongu, zemřel na začátku září.
Slovo amnestie či familiérně „amina“ získalo v české veřejné debatě negativní nálepku kvůli rozhodnutí prezidentů Havla a Klause z let 1990 a 2013. První byla spojována s výrazným nárůstem násilné kriminality na začátku devadesátých let, druhá naopak bez potrestání uzavřela některé viditelné případy kriminality hospodářské.
Jde o pravomoc hlavy státu, poděděnou ještě z monarchie, kterou se odpouštějí tresty za vyjmenované trestné činy. Někdy je spojena s abolicí, která u stejných trestných činů zastavuje běžící soudní řízení.
Amnestie se dotýká plošně každého, kdo byl za vybrané trestné činy odsouzen. Tím se liší od milosti, další prezidentské pravomoci, kterou se odpouští trest konkrétní osobě. V případě amnestie není možné konkrétní situaci posuzovat, což někdy vede ke kontroverzním rozhodnutím. Naposledy letos v Maďarsku, kde do amnestie „spadl“ i odsouzenec zapletený do křiklavé kauzy pedofilie a skandál vedl k odstoupení tamní prezidentky.
Historicky jde ale o pravomoc, kterou jsou nadány prakticky všechny hlavy státu.
Z výjimky se nesmí stát pravidlo
Právníci ze Šalamouna vyzvali prezidenta Petra Pavla, aby této pravomoci využil z humanitárních důvodů. Tím by kompenzoval tvrdost práva projevem lidskosti a současně pomohl řešit tristní situaci v našich věznicích.
Podle Václava Peričeviče ze spolku Šalamoun vězeňská správa není schopna poskytnout člověku tohoto věku plnohodnotnou zdravotní péči, a pokud ano, je to za cenu vysokých nákladů, které by na svobodě byly výrazně menší.
Skutečně bychom se podle něj měli ptát, jaký smysl má u osob tohoto věku výkon trestu. Zvláštním případem jsou samozřejmě zvlášť závažné zločiny, u kterých je nejdůležitější funkcí trestu ochrana společnosti před pachatelem.
„Tento krok by měl svou nezpochybnitelnou lidskou a morální hodnotu a navázal byste jím na tradici humanitárních amnestií Vašich předchůdců. Nejedná se přitom o plošné prominutí trestů, ale o cílený a spravedlivý akt lidskosti,“ doporučoval prezidentovi spolek.
„K jakékoliv amnestii udělené prezidentem ČR se musí přistupovat zcela obezřetně a výjimečně, a to zvláště k amnestii, která by měla být udělena plošně,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz advokát Christian Choděra. Jakékoliv rozhodnutí tohoto typu si musí udržet povahu výjimky, nesmí se z ní stát pravidlo. Neměl by z toho podle právníka ve společnosti vzniknout dojem, že „můžu páchat trestnou činnost, i kdyby mě chytli a zavřeli, tak pak dostanu od prezidenta amnestii“.
Při hodnocení, zda je uložení amnestie vhodné, se podle právníka musí prolnout hodnocení tří aspektů. „Jednak jestli je pro společnost dobré a vhodné, aby najednou bylo propuštěno větší množství vězňů, u kterých můžeme polemizovat nad tím, jestli dosavadní vykonaný trest byl pro ně dostačující. Jednak jestli je skutečně humánní a nutné zadržovat takovéto osoby ve vězení a jednak, že máme v ČR přeplněné věznice, kdy to zatěžuje rozpočet ČR a vězeňský systém,“ vypočítává.
S posledním bodem souvisí i dlouhodobé volání po reformě českého vězeňství a trestního práva celkově, která by do systému přinesla více alternativních trestů, jako jsou pokuty nebo domácí vězení, což by vyřešilo mnohé problémy.
Pokud jde o počet vězňů, kterých by se amnestie případně dotýkala, letos v říjnu psal Deník.cz o celkem 350 českých vězních, kteří dosáhli důchodového věku. 29 z nich v době vydání článku čekalo na rozsudek ve vazbě, osmi mužům a dvěma ženám bylo již přes 80 let.
Odsouzení, kteří přesáhnou 65 let, jsou umisťováni do zvláštních oddělení pro „trvale pracovně nezařaditelné osoby ve výkonu trestu“. To obnáší zvláštní režim, podle mnohých horší, než klasické vězení, neboť práce je v něm poměrně významným prvkem resocializace.
„Nejhorší na mém trestu je právě to, že nemůžu pracovat,“ stěžoval si Deníku šestašedesátiletý zemědělský dělník, odsouzený v roce 2013 na 17 let za pokus o vraždu.
I komunisté staré propouštěli
Zástupce spolku Šalamoun Václav Peričevič pro ParlamentníListy.cz uvedl, že i komunistická justice, která smysl trestu vnímala jinak než naše dnešní republika a při jejich ukládání byla výrazně přísnější, akceptovala, že s vyšším věkem se společenská nebezpečnost výrazně snižuje.
Právníci v Šalamounu analyzovali všechny amnestie, které vyhlásili komunističtí prezidenti Novotný, Svoboda a Husák od šedesátých do osmdesátých let. Z 19 z nich celkem 13 obsahovalo i „humanitární amnestii“ vázanou na dosažení určitého věku. U mužů to obvykle bývalo 65 let, u žen pak 55 let. Dnes, s nárůstem průměrného věku dožití, dává podle nich logiku zvýšení tohoto věku na 70 let.
„Každá z těchto amnestií vycházela z premise, že věk a zdravotní stav jsou zásadními faktory pro spravedlnost a lidské zacházení s vězni,“ psalo se v návrhu.
„Je zřejmé, že Československo i Česká republika dlouhodobě uznávaly, že starší osoby, zpravidla se závažnými zdravotními problémy, nepředstavují hrozbu pro společnost, a jejich další pobyt ve vězení je nadbytečný,“ stojí v návrhu pro prezidenta.
Amnestie by se zcela určitě neměla týkat zvlášť závažných zločinů. Má ale smysl o ní uvažovat u pachatelů méně závažných trestných činů, především trestných činů ekonomického charakteru. Návrh od spolku Šalamoun byl formulován tak, že z amnestie měli být vyňati pachatelé trestných činů podle hlav I., II., III., IV. a IX. zvláštní části trestního zákoníku.
„Tento krok by měl svou nezpochybnitelnou lidskou a morální hodnotu a navázal byste jím na tradici humanitárních amnestií Vašich předchůdců. Nejedná se přitom o plošné prominutí trestů, ale o cílený a spravedlivý akt lidskosti,“ doporučoval prezidentovi spolek.
Petr Pavel ale návrh neakceptoval. Na dotaz Deníku.cz připustil, že „náš trestní systém do značné míry supluje deficity sociálního systému, což je špatně“. Ve vězení sedí lidé i za činy, které jsou jinde považované za přestupky.
Amnestie ale podle něj sama o sobě není řešením tohoto problému. „Propustit vězně, aniž by byly připravené následné sociální programy pomoci, by znamenalo, že minimálně sedmdesát procent odsouzených se v krátké době vrátí za mříže,“ uvedl prezident.
On sám je o nějaké formě amnestie ochoten uvažovat pouze v případě, že by se zásadně změnil trestní řád a snížily se některé sazby, nebo se třeba liberalizovala legislativa ohledně omamných látek. Pak by byl připraven nějakou amnestií uvést starší rozsudky do souladu s novým vnímáním trestu.
Na dotaz ParlamentníchListů.cz ohledně důvodů pro zamítnutí návrhu na vyhlášení amnestie Pražský hrad doposud nereagoval.
Právník Christian Choděra ale podotýká, že amnestie není jedinou cestou, jak do trestní politiky vpustit prvek humanity, zohledňující specifika konkrétního případu. „S ohledem k tomu, že prezident republiky uvedl, že pro tuto chvíli tuto amnestii nevyhlásí, tak mohu doporučit, aby se uvedené osoby obrátily na prezidenta s osobní žádostí o udělení milosti,“ uzavírá pro ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.