Být favoritem bývá ve volbách výhodou. K favoritovi tíhnou voliči bez silného názoru, kteří instinktivně chtějí patřit do vítězného tábora. V jednokolovém volebním systému, kdy vítěz bere vše, je favorit předem vítězem, pokud samozřejmě nějakou hrubkou na poslední chvíli neporazí sám sebe. Být favoritem ve dvoukolové volbě ale jednoznačnou výhodou není. Z polarizace před druhým kolem totiž vzejde množství voličů se silným názorem. Ti, co zohledňují kurzy na favorita, průzkumy a mediální masáž, jsou při druhém kole menšinou, jež volby nerozhoduje.

Slovenské volby prezidenta přinesly zajímavý paradox, když se po jejich prvním kole stal favoritem pan Korčok, kandidát menšiny. Všeobecně se věřilo, že se volební kyvadlo standardně vychýlí od vlády k opozici. Byl to optický klam, způsobený možná protivládními demonstracemi frustrované opozice, anebo tím, že média notoricky ignorují mlčící většinu. Ve skutečnosti preference Ficovy koalice rostou a politické kyvadlo nikam nespěchá.

Předpovědět vítěze bylo nesnadné, protože bylo těžké předpovědět volební účast. Opozičníci se modlili za účast co nejnižší, při které by jejich silně motivovaní voliči vyhráli, jak se to v minulosti povedlo s prezidentem Kiskou a s prezidentkou Čaputovou.