Statisticky významné procento pacientů neumírá na nemoc, ale na špatně stanovenou diagnózu. Jde o citlivý problém, neboť nesprávná diagnóza implikuje smrtící terapii. Proto na sebe chybující lékaři solidárně nežalují.

Chybné diagnózy, prognózy i chybné vědecké teorie stojí za většinou škodlivých terapií, které ordinují světu politici, kteří se podobně jako lékaři neradi přiznávají ke svým prohřeškům. Spolu chyceni, spolu oběšeni, platilo už na divokém západě, a politici, zločinci svého druhu, jsou si toho dobře vědomi. Na jednou stanovené terapii se lpí i po té, kdy už o diagnóze panují pochybnosti, a dokonce i tehdy, když už je původní diagnóza vyvrácena. (A jaksi se to zapomene oznámit laické veřejnosti.)

Existuje mnoho příkladů, kdy politici nejsou ochotni změnit kurz, i když už je každému, kdo používá mozek, jasné, že míříme do katastrofy. Už dlouho je vyčísleno, že přechod na „bezemisní“ ekonomiku a na alternativní obnovitelné zdroje devastuje životní prostředí, započtou-li se externality. Přitom právě hypotéza o člověkem způsobených změnách klimatu byla argumentem pro likvidaci evropského průmyslu a zemědělství.

Přestože na každém kroku pociťujeme negativa globalizace, jejichž důsledkem je budování celních bariér, uvalování sankcí a dotování toho, co neobstojí v otevřené soutěži, stále se vyučují bludy o prospěšnosti volného pohybu lidí, zboží a kapitálu. Místo návratu k lokální soběstačnosti politici stále tvrdí, že budoucnost je v povinné integraci, byrokratické centralizaci a v kolonizaci slabších.

Evidentní jsou negativní důsledky migrace, kterou provází růst kriminality, společenský úpadek a obavy o budoucnost kvůli neochotě imigrantů respektovat místní zvyky, náboženství a zákony. Politici se přesto umanutě drží nesmyslného předpokladu, že migrace přináší ekonomicky žádoucí levnou pracovní sílu a jako bonus kulturní obohacení.

Pandemie covidu-19 potvrdila, jakým šílenstvím jsou laboratoře vyvíjející smrtící viry na straně jedné, a farmaceutické molochy, deroucí se za ziskem i přes mrtvoly na straně druhé. Politici, kteří se nechali obelhat, anebo zkorumpovat farmaceutickou lobby, se nesvedou distancovat od kompromitované, nekompetentní neziskovky WHO (Světové zdravotnické organizace), o které se ví, že před zdravím upřednostňuje zdravotnický byznys svých významných sponzorů.

Existují přesvědčivé studie a argumenty, na základě kterých je většina Američanů přesvědčena, že 11. září byl „inside job“. Že tedy šlo o práci, či spolupráci amerických tajných služeb na terorismu pod falešnou vlajkou. Oficiální verze této záminky pro „válku proti teroru“ ale stále platí, protože mrtvých v troskách WTC bylo příliš na to, aby připadalo v úvahu přiznat pravdu.

Svět stojí na prahu velké války, konfliktu, který hrozí změnit kdysi dominantní a stále ještě významný Západ na zdevastovanou periférii světa. Fanatická naléhavost, se kterou politici trvají na vítězné válce, je důsledkem chybné diagnózy: Diagnózy, že Západ potřebuje (a dokáže) porazit a vyrabovat Rusko.