Demonstrace jsou důkazem, že jsou tady lidé, kterým není lhostejné, co se děje. Dnes ale určitě neprožíváme dobu, kdy moc leží na ulici a může ji zvednout náhodný kolemjdoucí. Aktivní občané jsou v menšině a na protivládních demonstracích se nezmění politický kurz. Demonstrace jsou užitečné jinak. Jsou hledáním společného jmenovatele. Demonstranti ukazují prstem na nepřítele, ať už skutečného anebo fiktivního, a politici, kteří za normálních okolností mezi sebou soupeří, dostanou od ulice mandát společně nepřítele porazit.

Takto u nás před posledními volbami demonstranti iniciovali širokou a nesourodou koalici proti Babišovi a na Slovensku širokou a nesourodou koalici proti Ficovi. Koalice proti Ficovi se rozhádala a rozpadla, protibabišovské pětikoalici bezvýhradně důvěřují bídná dvě procenta občanů. „Antislepence“ jednoduše nefungují. Historie to ovšem neví, a tak se opakuje. Současné protivládní demonstrace, namířené proti antibabišovské koalici, už opět politiky vyzývají, aby se spojili proti nepříteli, kterým je aktuálně učitel Fiala.

Co demonstranti, kteří se v demokratickém rozmaru mírumilovně srotili 16. září na Václavském náměstí, od politiků chtějí? Aby opoziční iniciativy nesoupeřily mezi sebou. Aby mezi sebou nesoupeřily opoziční strany v Parlamentu. A aby se parlamentní opozice s neparlamentní spojily proti vládnímu „fialovému“ dopuštění. Řečníci na tribuně to pochopili, takže se otevírá prostor pro další protivládní slepenec.

Jelikož je u nás, a podobně i na Slovensku, vláda poslušná k Bruselu a servilní k Americe, demonstranti chtějí, aby opoziční politici, kteří je ve volbách porazí, měli plán „B“ a aby místo zájmu korporací brali na vědomí a zohledňovali zájmy občanů. Pod sochou svatého Václava se již mluvilo o tom, že až se rozpadne Evropská unie, česká budoucnost leží ve střední Evropě. Společně se Slovenskem, kterému demonstranti popřáli vítězství Roberta Fica, který nechce válku, společně s Maďarskem, kterému závidí Viktora Orbána a dávají ho našim politikům za vzor, a společně s neutrálním Rakouskem.

Nepřímým důkazem, že se hlas lidu rozešel s oficiální politikou, je reakce provládních, korporátních médií. Ta se omezují na sčítání účastníků a důvody jejich nespokojenosti ignorují. Pouze nezávislá média referují k věci. Všímají si, že se proměňuje složení demonstrantů. Dav byl viditelně mladší. Zlepšili se řečníci. Byli stručnější a mluvili kompetentně. A posun v atmosféře asi nejlépe vystihla advokátka Samková, která nechce, aby vláda odešla, ale aby byla vyvedena. Jestliže se v minulosti nad vládami vznášelo podezření z korupce, dnes jsou podezřelé z vlastizrady.