Já mám rodiče přímo v Nice. A kdysi jsem sám zažil teroristický útok. Francouzský novinář Plichta a přímé dojmy z masakru na promenádě

16.07.2016 4:32 | Zprávy

JINÝMA OČIMA Francouzská společnost je v těžké situaci. Nikdo neví, na čem je. Podkud budou radikálové v teroristických útocích dál pokračovat, mohlo by se jim povést rozbít její tradiční pospolitost. Toho se bojí novinář a dopisovatel Le Monde Fabrice Martin Plichta, jehož rodiče bydlí v Nice, ale ve čtvrtek večer se nakonec rozhodli na oslavy nejít. To jim možná zachránilo život.

Já mám rodiče přímo v Nice. A kdysi jsem sám zažil teroristický útok. Francouzský novinář Plichta a přímé dojmy z masakru na promenádě
Foto: Hans Štembera
Popisek: Fabrice Martin Plichta, francouzský novinář působící v Praze

„Francouzi mají strach a nyní se to ještě zhorší. Rodiče bydlí přímo v Nice a chtěli se jít podívat na ohňostroj, ale naštěstí si to rozmysleli. Mám tam v neděli letět, tak uvidím. Jazzový festival, na který jsem se chtěl podívat, nejspíš bude zrušený. Středověká slavnost v horské vesnici zhruba osmdesát kilometrů od města taky,“ říká novinář a dopisovatel Le Monde Fabrice Martin Plichta. Reaguje na teroristický útok v jihofrancouzském městě, kde při čtvrtečních oslavách státního svátku Dne pádu Bastily vjel do davu náklaďák a na místě zůstalo čtyřiaosmdesát mrtvých a na sto zraněných.

Zeptejte se Izraelců

Podle Plichty se velké chyby dopustila policie a místní úřady. „Útočník měl záznamy v trestním rejstříku kvůli několika mírným deliktům a ne jako radikál. Těžko o něm tedy tajné služby mohly vědět dopředu. Nicméně kdyby policie v součinnosti s městským úřadem zatarasila inkriminovanou oblast, události by se neodvíjely tak tragicky. Vždyť jde o bulvár, který vypadá spíš jako dálnice a při oslavách bylo namístě ho uzavřít,“ hovoří o rušné promenádě Des Anglais. „Měli tam dát buď betonové zátarasy anebo tam navézt autobusy plné policistů. Ať se zeptají Izraelců, jak to dělají,“ dodává.

Francie se podle něj stává terčem opakovaných útoků z několika důvodů: „Jde o zemi, která stojí na předních pozicích v boji proti Islámskému státu. Francouzští vojáci jsou přímo na místě, tedy v Sýrrii a Iráku. Na druhé straně tam žije mnoho frustrovaných muslimů, kteří jsou snadnou kořistí pro radikály. Francie také přijala několik zákonů, třeba ‚protišátkový‘, které muslimové berou jako diskriminaci. Tamní společnost je v situaci, kdy neví, na čem je. To je výchozí bod k rozbití její tradiční pospolitosti. Jestli to takhle půjde dál, mohlo by se to podařit.“

Francouzskému Guantánamu ne

„Vedení země stále používá slovo válka, ale nestaví se k tomu moc seriózně. Neni totiž schopné vést efektivní válku proti teroru přímo ve Francii. Vždyť už se i prezident Hollande nechal slyšet, že přitvrdí v Sýrii a Iráku. Nicméně k akcím dochází na území Francie. Je třeba přidat prostředky zpravodajským službám a zařídit, aby mohly ohledně radikálů lépe kontrolovat internet a telefonní hovory. Také je třeba důkladněji infiltrovat prostředí muslimských extremistických kruhů. A nakonec, při podobných událostech jako v Nice je opravdu třeba uzavřít komunikace,“ dodává Plichta s tím, že jinak nevidí budoucnost Francie moc optimisticky.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jan Rychetský

Budoucnost

Dobrý den, reaguji na váš dotaz ve vašem článku, kde se ptáte, jak vidíme naši budoucnost. Upřímně, já moc růžově ne. Zajímalo by mě, co proto, aby byla růžová navrhujete ta vaše strana? Upřímně moc nevím, co jste vůbec zač. Jen vím, že jste proti green dealu a migraci. Děkuji Zamlíková

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Už i Pelíšky jsou špatně: Češi prý fandí domácímu násilníkovi

11:15 Už i Pelíšky jsou špatně: Češi prý fandí domácímu násilníkovi

Každé Vánoce se na televizní obrazovky vrací film Pelíšky režiséra Jana Hřebejka. Letos, 25 let od n…