„Naší hlavní náplní je, že jezdíme do škol a povídáme si s dětmi na různá témata od závislostí, která jsou blízká naší tradici. Ale teď se to změnilo, takže si s nimi povídáme o vztazích ve třídě, když se tam objeví nějaký problém, třeba šikana. Ta škola si nás pozve a my to pomáháme nějak řešit. Velké téma je pro nás duševní zdraví a téma, s nímž jsme sem přijeli dnes, tedy otázka queer. Žádná škola to neřešila,“ sdělila jedna z dívek na přednášce nazvané Queer vzdělávání a podpora v dětských kolektivech v rámci festivalu Prague Pride. Byli jsme na ní…

Od závislostí k sexualitě

Když se podíváte na stránky obecně prospěšné společnosti Magdaléna, z níž jsou zmiňované dívky, tak vidíte heslo: „Léčba závislostí a jejich prevence“. Moc prospěšná činnost. Prý má zkušenosti v léčbě závislostí od roku 1997. Když se třeba podíváte na obecně známou organizaci Drop In, tak ta vznikla v roce 1991. Jen je k tomu třeba dodat, že je v Česku kolem 130 000 neziskových organizací, zhruba jedna na osmdesát lidí. Také je třeba zmínit, že počet se každý rok dost mění podle toho, které dostanou státní příspěvky, a které ne.

Již zmíněnou přednášku měly na starost studentka psychologie Kateřina Štiplová, Františka Keprtová, která vystudovala sociální práci na Univerzitě Karlově, moderovala ji Aneta Zápotocká z Magdalény a přizvukovala ředitelka společnosti Veronika Šťastná. Mohu přiznat, že jako „mužské šovinistické prase“ jsem byl oslněn. Vlastně všechny byly velmi spanilé a půvabné. Pánové, co si myslí, že si mažu moc másla po hlavě, vězte, že existuje i ženský šovinismus. Nechte si narůst vlasy, zajděte si na pedikúru a pak hned šup na nějakou debatu drsných feministek. Poznáte, o čem mluvím.

Dozvěděl jsem se, že podle lidí ze společnosti Magdaléna, kteří navštěvují zhruba sto dvacet škol v Praze a Středočeském kraji na základě spolupráce s Ministerstvem školství, učitelé neznají zcela základní koncepty a děvčata se tam setkávají s různými „miskoncepcemi“. Vzhledem ke genderu se tam rozlišuje, co je to heterosexualita, homosexualita, případně bisexualita a pansexualita. Transženě bylo třeba po narození přiřazeno mužské pohlaví. Hodně se staví na důvěře a zabraňuje se různým „hate speech“. Pojem intersex je takový umbrellaterm, který zastřešuje vícero identit a jde o jedince, kteří se narodili s netypickou kombinací různých pohlavních znaků. Vím, člověk by na to potřeboval slovník, ale co jsem slyšel, to píšu.

Od rodičů k mládeži

Bylo toho hodně, co bychom se měli všichni naučit. Ale tento článek nestačí, takže telegraficky. Podle výzkumu OUT, který probíhal v letech 2021 až 2022 pod vedením Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, až 44 procent učitelů neví, jak tato témata začleňovat do výuky. Prostě moc nevědí, jak o tom mluvit anebo se nechtějí vystavovat kritice. Prý LGBT+ či queer bere až 80 procent pedagogů jako módu. Na školách by se mělo toto téma posílit, ale neexistují žádné jasné koncepce. Existuje prý skvělá stránka Učím o LGBT, což je web v rámci Prague Pride placený Evropskou unií.

Štiplová a Keprtová ve své praxi na školách zažily, že se v kolektivu vyskytuje nějaká „jiná“ osoba, takže je třeba ostatním vysvětlit, že jsme všichni různí. Dost zlí jsou prý žáci sedmých tříd, jak doplnila Šťastná. Také řeší kolizi tématu LGBT+ a víry, kdy si někteří žáci myslí, že gayové jsou proti přírodě a LGBT+ je jen trend, kdy je nutné vysvětlit, že je třeba všechny respektovat a LGBT+ byli vždy součástí společnosti. Hodně nesouhlasných až nenávistných reakcí se prý objeví – jsou tam lidé, co se oblékají za psy, štěkají nebo jsou v latexu – v čase konání Prague Pride, ale hodně dětí má negativní pozice přebrané z rodinného prostředí. Nicméně jak jasně dívky řekly, Prague Pride upozorňuje jednou za rok na nerovné postavení některých lidí v Česku.

Zápotocká podotkla, že jednou z nejčastějších otázek na školách je: „Jak mají gayové sex?“ A dodala: „A když si sednete a začnete jim to vysvětlovat, tak si nedovedete představit, jak jsou z toho ty děti nadšené. Myslím to tak, že jsou nadšené, že jim to někdo dokáže vysvětlit, protože si to nedokážou představit v reálu.“ Podle nich je třeba s výchovou ohledně LGBT+ začít už na prvním stupni základky, ještě lépe ve školkách. Tam je to třeba udělat formou krátkých her. Dívka z publika navrhla čtení pohádky Princ & princ, kde se princ zamiluje do princeznina bratra Krasomila. U žáků sedmých tříd jde však o dlouhé přednášky či debaty.

Magdalény a Konec civilizace?

Na závěr je třeba říct, že děti a učitele na školách poučují mladé dámy, které si ještě pořádně neprožily vlastní život, nemají asi ani děti a nechtějí přiznat, jestli jsou lesby, nebo ne. Ony nejen poučují, ale občas i intervenují. Na přednášce bylo opakovaně slyšet, že za děti mohou rodiče. Jako bych slyšel nářek brněnského číšníka z filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntag: „Nová doba, host vyhazuje vrchního.“

Jeden z českých filozofů, jehož jméno záměrně neuvedu, protože mi poslal komentář osobně, napsal: „Četl jsem nedávno Huxleyho Brave New Word, česky Konec civilizace. Až neuvěřitelně se strefil. V jeho báječném světě děti a rodiče nemají, protože se rodí ze zkumavky, a od dětství na ně působí zaměstnankyně vědecké osvěty. Výrazy otec a matka jsou považovány za sprostá slova. Rodina složená z otce, matky a dětí je neznámá. Mladí se na ni jezdí dívat do rezervace jako na indiány, kteří žijí necivilizovaně. Naše osvětářky na školách se mají ještě co učit.“

Organizace Magdaléna působí v Mníšku pod Brdy, přičemž, jak už bylo psáno, Šťastná je její ředitelkou. Šťastná se při přednášce chovala trochu podivně. Pořád vše přerušovala, stále kývala hlavou nahoru a dolů a byla velmi neklidná. Autor článku absolutně chápe, že je třeba mladé připravit na sex, jakýkoliv sex, ale tato přednáška spíše vypadala jako lehčí příprava na něco podobného kulturní revoluci v Číně mezi lety 1966 a 1969. A víme, jak to dopadlo. Děti kopaly do rodičů a velký kormidelník se smál.