„Já to vidím jako projev chudoby argumentů," tvrdí k tomu Jakl pro bulvární deník. „Jsme svědky pokusu oponenta onálepkovat a tou nálepkou ho vyřadit ze společenské debaty," poznamenal dále k určitému novému stylu politického boje.  

Otázku Blesku k tomu, zda si nyní Václav Klaus netestuje půdu pro vznik nové strany, Jakl pak vysvětlil tím, že tyto „divoké" úvahy zná jen z novin a od různých politických střelců.

„V těchto místnostech jsem ale nikdy takové úvahy neslyšel. Od nikoho z nás, ani od prezidenta. Soudit podle toho, že nám někdo nadává, a odvozovat z toho naše plány je nesmysl. Spíš to svědčí o tom, co chce dělat ten, kdo nadává," odvětil na to.

Budu čekat, kam zase budu dokutálen

Až ale Klaus skončí ve své funkci, tak prý Jakl nemá dosud rozmyšleno, kam půjde. „Já jsem vždycky říkal, psal a myslel si věci, které považuji za správné. A ono mě to vždycky někam dokutálelo - často i k mému překvapení. Já to tak budu dělat i nadále a budu čekat, kam zase budu dokutálen." Umí si však představit, že by v budoucnu působil mimo politiku a třeba se věnoval muzice nebo pivu.

Na Klausovi ale oceňuje jednu vlastnost, kterou zřejmě má i on - že mu nedělá problém se s někým věcně pohádat. A to prý hodně. „Ale když se otočí list, tak ten věcný problém nesmí zasáhnout ten vztah. Začíná se z nuly, nezatíženě tím předchozím sporem," řekl k tomu Jakl.

O čem se tak ale s Klausem nejčastěji hádá? „Nevedu si katalog. Jsou to věci, které jsou projevem sice blízkosti, ale ne totožnosti našeho chápání světa. Daleko častěji jde ale o věci, které se týkají přijetí správné taktiky ve správnou chvíli, a na to je přece možné mít spoustu různých názorů," vysvětlil.

Nejsme povrchně familizující typy

I po čtrnácti letech spolupráce si ale s Klausem vyká. „Ani prezident, ani já nejsme takové ty povrchně familizující typy. Takže ano, vykáme si. Já si vykám se spoustou lidí, s kterou třeba i chodím do hospody. Pro mě příliš rychlá familiárnost je znakem trochu nižší úcty ke vztahu s tím člověkem," svěřil se.

Jinak prý s Klausem vychází lidsky dobře. „Základem toho je, že věříme podobným věcem a díváme se na ně podobným způsobem," řekl s tím, že je ale tady nutná určitá serióznost v denním provozu a není nutná nadstandardní blízkost a rodinné přátelství. „Pan prezident je věděc a sportovec, já jsem antivědec a antisportovec. Takže jeho hlavní způsoby prožívání jsou pro mě úplně marťanská záležitost."

Hájek se nebojí říkat věci, které si myslí

Jakl se v rozhovoru zastal i kolegy, vicekancléře Petra Hájka. „Já si myslím, že to je člověk, který je velmi vzdělaný, velmi přemýšlivý a nebojí se říkat věci, které si myslí. Všiml jsem si, že lidem jako je on nebo já, se vyčítají dva smrtelné hříchy - první je, že souhlasíme s Klausem, a druhý, že nesouhlasíme s Klausem. Jednu věc máme s Petrem Hájkem společnou - nějak nemáme zapotřebí říkat věci, které říkají všichni ostatní. To je škoda práce," poznamenal.

Psali jsme:
Klausův Hájek: Bin Ládin je jen fikce  

Nakonec se vyjádřil k tomu, že si kdysi adoptoval cikánského chlapce. Občas mu kvůli tomu prý chodí e-maily, že si jej za to někdo váží.

„Moc prosím, aby si mě za to nikdo nevážil, protože nejvíc obohacen jsem já. Fakt z toho nedělám transparent, jako koukejte na mě, já mám doma cikána. A až budu jednou kandidovat na prezidenta, tak si řeknu: Otcem vlasti může být jenom ten, kdo byl někdy otcem," dodal Jakl v rozhovoru.

Čtěte také:

• Klausův Jakl se chytil s Nečasovým Jochem. Kvůli 11. září v USA
• Jakl: Homosexualismus jako státní ideologie