Hostem pořadu Kupředu do minulosti byl bezpečnostní analytik, který dříve pracoval v Bezpečnostní informační službě, Jan Schneider. Rozhovor navazoval na první díl, ve kterém objasnil, že se sice hojně šíří informace, které by mohly být označeny za dezinformační, ve skutečnosti se však často nejedná o úmysl, nýbrž o to, že „lidé papouškují věci, které jim jdou po srsti a líbí se jim“. Na šíření lživých zpráv se dnes podle něj často též podílejí privátní organizace. Příkladem jmenoval, co se šířilo ve Spojených státech po začátku první války v Zálivu.

Celý pořad ZDE:

„Povězte mi, abychom nebyli příliš teoretičtí, jaké formy dezinformací používají nejčastěji média a novináři? Když naši posluchači zapnou rádio, otevřou noviny, tak v jakém případě si mohou říci: Pozor, neřkuli slovo: Bacha?“ zeptala se moderátorka na první dotaz.

Schneider odpověděl na příkladu koronaviru. Prý se mu velice líbil projev prezidenta Zemana, ve kterém říkal, že nákazu nemáme brát na lehkou váhu, avšak z ní nemáme též bláznit. Prý to, co tady analytik postrádá, je jakékoliv srovnání. „Otevřete noviny a zjistíte, že ve Španělsku zemřelo 1691 osob. Ale oni tam doteď neumírali? Jako kdyby to bylo něco nového. Na co umírají? Jak je prokázáno, že to souvisí s koronavirem? Kdy to byla příčina úmrtí, a kdy nějaká souvislost? Kolik lidí umírá normálně – a kolik umírá na chřipky,“ vyptával se Schneider. Dezinformace je tedy prý v tom, že se vypíchnou jakékoliv počty a chybí to, čím by se člověk mohl zorientovat.

Moderátorka reagovala, že se tedy pustí do oběhu informace pravdivé, ale nezasazené do kontextu. „Už je to manipulativní?“ tázala se. Prý ano. „To, co je největším nebezpečím současné doby, a už od 20. století, je manipulace se strachem. A to se rozvíjí v čase s rozvojem komunikačních technik. To známe už z historie náboženství, že se hrozilo peklem a lidé byli takto manipulováni. 1. světová válka byla věc tisku, 2. světová válka zase rozhlasových vln, studená válka byla televizní, a to, co začíná nyní, je digitální. Pořád se manipuluje strachem,“ argumentoval analytik.

Americký prezident Eisenhower měl před předáním úřadu svému nástupci Kennedymu říct: „Pozor na vojensko-průmyslový komplex, protože generuje nebezpečí, aby pak na něj odpovídali.“ Schneider řekl, že tento americký komplex byl dvojčetem toho sovětského. Jakmile tedy sovětský zmizel, tak si prý Američané vymysleli terorismus, jelikož nevěděli, kdo je to strašidlo nyní. „Takže vždy, když se schvaloval rozpočet, tak byl terorismus hrozně nebezpečný, a když se rozdávaly medaile, tak si říkali: ‚Téměř jsme je zlikvidovali.‘ Ale pak přišel podzim, schvaloval se opět rozpočet, tak zase začali být hrozně nebezpeční. Když si člověk toto uvědomí, tak zjistí, že je to hrozně nedůstojné,“ dodal Schneider.

Dále moderátorka Martina Kociánová navázala na manipulaci se strachem lidí. Ptala se Schneidera, kde je rovnováha mezi tím, kdy někdo manipuluje s lidmi pomocí strachu, a kdy pouze pragmaticky upozorňuje na to, že jsou určité věci možné. Zde, když někdo před něčím varuje, tak je prý často obviněn ze strašení. Schneider si myslí, že ta hranice je křehká. Dá se však dle něj vypozorovat, že když někdo straší dlouhodobě a neměnně, tak má na tom založenou práci. Když skončila studená válka, tak se měli američtí analytici dle Schneidera ptát: „Co teď budeme dělat? Arabsky se učit nebudeme, teď se máme ještě učit čínsky. Tak to tedy vrátíme zpátky na Rusko, protože rusky umíme a jiné jazyky se učit nebudeme. A zlatý starý nepřítel, kterého známe.“ Prý ten, kdo varuje, ale nestraší, tak přináší zprávy. Ty zprávy jsou však často nepříjemné. „Říká, panáčkové, vy kupujete tanky, ale nám hrozí pandemie. Co s těmi tanky teď budete dělat?“ prozradil analytik, který dříve pracoval na Úřadu vlády.