Jaroslav Bašta zavzpomínal, jak se kdysi zrodily politické strany. Světlo světa spatřily už na konci starověku, ale ne v diskusích mezi občany, jak byste možná čekali, ale na sportovištích. Na závodech koňských spřeženích. Proti sobě tehdy stáli fandové bílého, modrého, červeného a zeleného týmu. Jejich rivalita se ze sportoviště postupně přesunula i do veřejného života.

Bašta v této souvislosti poukazuje na dění na Ukrajině v roce 2014, kdy do ulic vyrazili fotbaloví radikálové, kteří se podle toho, kde seděli v hledišti, nazvali Pravým sektorem. Pravý sektor se následně zapojil do války zuřící na Ukrajině. Bašta se obává, že podobný vývoj můžeme dříve či později čekat i v západní Evropě.

„Mimo jiné k tomu přispějí nové trendy v žurnalistice, které jsem kvůli jejich zaměření, metodice a stylu nazval politickou pornografií. Lze je definovat jako záměrný monotónní výřez politického dění, který se soustřeďuje na ty nejodpudivější a nejodpornější detaily. Podobně jako to činí autoři pornografie, nezajímá je kontext událostí ani pravdivost či nepravdivost toho, o čem píší nebo mluví, mají jedno zásadní téma a nic jiného,“ napsal Bašta.

Celý komentář naleznete zde.

Obratem přidal dvě ukázky politické pornografie. Na prvním místě jmenoval smrt Karla Slezáka – novináře, který byl údajně uštván svými kolegy poté, co se zapojil do potyčky ve volebním týmu Miloše Zemana po druhé kole přímé volby prezidenta.

Druhý příklad, který má Bašta na mysli, se týká poslanců SPD, kteří čelí velké kritice za to, že se ptali, proč za výkup vepřína v Letech vláda zaplatila stovky milionů korun. Podle Bašty se kolem tohoto tématu zvedla mlha a poslanci SPD byli obvinění z toho, že znevažují oběti holokaustu.

„Nedalo mi to a podíval jsem se po etymologii slova pornografie. Zdánlivě vypadá jako vypůjčené z antiky, ale tenkrát ho nepoužívali. Jde o složeninu ze slov prostitut/ka a psát. Výklad může být dvojí – psaní o lidech pochybných mravů nebo označuje to, co naopak lidé pochybných mravů píší. V případě politické pornografie jednoznačně platí ta druhá možnost,“ uzavřel svou úvahu Bašta.