Randákova pondělní glosa znamená jasný vzkaz soudcům (parafrázováno českou filmovou klasikou): „Neberte úplatky, neberte úplatky, neberte úplatky, já jsem vám to tady na té točně říkal“.

Před tím, než necháme prostor zásadním pasážím Randákovy glosy, trochu odbočme. První úspěchy Karel Randák sbíral před rokem 1989, kdy byl vojákem z povolání, jako sveřepý rekordman české dráhové cyklistiky. Po roce 1989 se, dodnes vášnivý sportovec, stal jednou z nejvýznamnějších, ale i nejtajemnějších, postav českých tajných služeb. V rámci své práce se osobně stýkal s mafiány (Františkem Mrázem počínaje, ruskými hrdlořezy konče), ale řešil i jedny z nejcitlivějších záležitostí státu. Jeho profesní kariéru proto dodnes doprovází velmi košaté příběhy. Mimo jiné i ohledně osobního angažmá při únosu a záchraně českých novinářů a předávání výkupného v Iráku z roku 2004.

Poté, co se v roce 2006 dostali k vládě pravicoví politici, se s Randákem, velmi agilním ředitelem rozvědky, který to vždy uměl více s ČSSD než s ODS, spolupracovníci bývalého premiéra Mirka Topolánka rozloučili. Zainteresovaní lidé ví, že Randák svůj potupně překotný odchod řeší dodnes. Jako šéf české špionáže, který držel „prst na tepu doby“, skončil s neúspěšnými pokusy o jeho návrat do systému ze strany politiků ČSSD či ANO.

Nyní je Karel Randák delší čas nejvýrazněji viditelný v Nadačním fondu proti korupci, který založil, a svým jménem a penězi zastřešil a dotuje syn dlouholetého příslušníka StB, nepřehlédnutelně výstřední miliardář Karel Janeček. Přitažlivost tajnoslužební je pro Randáka evidentně navždy lákavá.

S ohledem na dění minulé, není proč se divit, že se Karel Randák po čase opět výrazně ozval. A bere si na přetřes lidi kolem ODS. Tedy ty, kteří mu překazili kariéru (ti konkrétní se jmenují Marek Dalík a Jan Novák – snadno vygooglovatelní). Případ Jany Nagyové-Nečasové přesto Randák nerozebral, podle očekávání, na prvosoučástky. Naopak poslal nekompromisní zprávu i dalším soudcům, kteří řeší podobně citlivé politické případy.