V prvé řadě, co je to asexualita? Eva Lammelová se necítí být expertka na asexualitu, věnovala jí pouze svou diplomovou práci. „Vědecký výzkum věnující se asexualitě téměř neexistuje,“ tvrdí. A dodává: „Asexualita je některými sexuology vnímána jako diagnóza či porucha.“ Ale pro ni je asexualita sexuální identitou, biologickou podstatou se nezabývá. „Podstatné u asexuality pro mě je, že je to stav, kdy člověk necítí sexuální přitažlivost,“ definuje domnělou poruchu filmařka.

HateFree je projekt Agentury pro sociální začleňování, který byl spuštěn pod křídly Úřadu vlády ČR. Organizace HateFree byla mezi listopadem 2014 a listopadem 2017 dotována více než 7,5 miliony korun. Z 80 % se na jejím financování podílely Norské fondy a 20 % státní rozpočet ČR. Kromě toho také organizace používala prostředky programu na publicitu ve výši 10 milionů korun. Mediálním partnerem projektu HateFree se stala Česká televize.

Jaká je situace v Česku? Asexuální komunita se podle ní začala tvořit kolem roku 2000. Známa byla pravděpodobně odjakživa, jen se neužívala ta terminologie, tedy termín asexualita. V Česku se o ní začalo ve veřejném prostoru více mluvit kolem roku 2007, kdy se tématem asexuality zabýval Lukáš Sedláček, tehdy student psychologie na Masarykově univerzitě v Brně.

• Původní zdroj ZDE

Procento asexuálů v populaci je malé, přibližně jeden ze sta. Toto číslo pochází z výzkumu amerického sexuologa Kinseyho. Změřit ho přesně je však velice těžké. Někteří lidé asexualitu srovnávají s celibátem, ale celibát je vědomé rozhodnutí, zatímco asexuálové žádné rozhodnutí činit nemusí, o sex prostě nemají zájem.

Potíže mají prý asexuálové v pubertě, kdy začnou zjišťovat, jak jsou od ostatních lidí odlišní. „To je mnohdy bolestivé a psychicky náročné,“ popisuje jejich situaci Lammelová. Podobají se v tom dalším menšinám ze zkratky LGBTQ, dodává.