Naše vláda v čele s premiérem Petrem Fialou, kdybychom to vzali čistě statisticky, opakuje nejčastěji tři mantry: ruská agrese, pomoc Ukrajině a boj proti dezinformacím. Ponechme pro tento případ první dvě témata stranou a věnujme se třetímu. Pro boj s dezinformacemi ustavil premiér Fiala loni dokonce zvláštní funkci, kterou dostal Michal Klíma. Jeho úkolem jakožto poradce premiéra pro média a dezinformace bylo bdít nad řádnou organizací toho boje, spolu s Ministerstvem vnitra a neziskovými organizacemi připravit zákon proti dezinformacím a zkrátka napravit tu polévku, co si vláda rozlila 25. února loňského roku vypnutím několika zpravodajských a názorových webů, aniž ji k tomu zákon opravňoval. Tedy – zopakujme si vládní výmluvu: to vypnutí má na svědomí přece výlučně soukromá firma spravující webový provoz. Vláda jí nic nenařídila. Natož že by zpravodajské služby… Nu nechme staré pohádky spát. Klíma po zásluze padl a dnes se tu hraje docela jiná opereta v režii „poradce pro národní bezpečnost“ Tomáše Pojara.

Stále však zůstává jakási hořká pachuť nad tím, že nám v tomto případě naše vláda v čele s Petrem Fialou docela ostentativně lhala. Lhát se nemá, lež má krátké nohy, kdo lže, ten… Znáte všechna ta pořekadla. Tak se zkusme podívat, jak je tomu u Petra Fialy s pravdou a lží obecně.

„Nenechte se otrávit ‚blbými náladami‘, žehráním v médiích, těmi neustálými řečmi o tom, jak jsou všichni kolem dobří, uvědomělí, spořádání, sociální, schopní a jak my jsme neukáznění, zkorumpovaní, líní, švejkové a já nevím co ještě, kteří musejí být vychováváni dobrými opatřeními z Evropské unie. Naše největší chyba je, že si to necháváme namluvit a občas tomu i věříme… Proč nejsme spokojení? To je důležitá otázka. Část odpovědi je už v tom, co jsem řekl: protože si necháváme namluvit, že jsme horší, než jsme, a že se nám žije hůře, než se nám opravdu žije. Nevěřte tomu, dívejte se na svět svýma očima, a ne očima pražských novinářů a politiků.“ To pravil Petr Fiala na kongresu ODS 5. září 2014.

A nedosti na tom. Tento novodobý Jan Zlatoústý se vyjádřil ještě takto: „Kdekdo se zaklíná Evropou. Spoléhá na nějaké bruselské recepty. A které to jsou? Znáte nějaký, který opravdu funguje? Já tedy ne... Na všechno má Brusel jednu odpověď. Když se něco nedaří, tak je to proto, že jsme ještě málo evropští. Zajímavé ale je, že co funguje na národní úrovni, v Bruselu nějak selhává. Současně ale stoupá míra iracionality. Tou trpí každý, kdo se před realitou zavře do klimatizované kanceláře a nad obrazovkou počítače spřádá plány, jak vylepšit naše životy. Nefunguje euro, aspoň tedy na jihu? No asi tam mají moc horko. Jsou vysoké ceny energií pro domácnosti a podnikatele? Tak stanovíme povinně procenta obnovitelných zdrojů, zakážeme jadernou energii, několikanásobně zdražíme energie a budeme konkurenceschopnější s ostatním světem, který na takovéto ideologické nesmysly kašle a dělá, co je pro něj výhodné. Připadá vám to logické? Mně tedy ne. Je to proti zdravému rozumu, dokonce mám občas dojem, že politika Evropské unie je už i proti mírně nemocnému rozumu. Chováme se chvílemi jako blázni, ti si také myslí, že jsou úplně normální. Evropa neustále ztrácí své postavení.“

Není divu, že po tomto – bez ironie – jasnozřivém projevu byl Fiala zvolen předsedou ODS. Ono to také zase nebylo takové hrdinství. V té době ještě stále mnozí ODS vnímali jako stranu jasně euroskeptickou, v tom duchu také často mluvil europoslanec za ODS Jan Zahradil, a když si lidé připočetli tu blamáž Mirka Topolánka, který se do poslední chvíle zapřísahal, že ODS nepřipustí ratifikaci Lisabonské smlouvy, která významně omezuje práva ČR jako členské země, aby nakonec nakráčel do Senátu a přemlouval tamní odéesáky, aby smlouvu schválili… To bylo hořké sousto pro české konzervativní voliče, kteří tehdy ještě byli namnoze tvořeni lidmi s jistou národní citlivostí.

Tentýž Petr Fiala o dva roky později, na kongresu ODS 16. 1. 2016 ještě přiložil pod týž kotel. Řekl: „Zapomněli jsme pojmenovávat věci pravými jmény. Kdo se o to pokusí, tak je málem označován za fašistu. V záplavě politické korektnosti se z veřejného prostoru skoro vytratilo slovo národní zájem. Všichni se toho slova bojí, aby nebyli nařčeni ze sobeckosti, nedostatečného evropanství, nebo dokonce xenofobie či extremismu… Brusel má na všechno jednu odpověď. Ještě více integrace. Přitvrzuje ve svých centralistických snahách, které omezují suverenitu národních států. Vzpomeňme si na vnucování uprchlických kvót. Jaký je náš národní zájem? To je přece zachování bezpečnosti a prosperity naší země. Proto je správné odmítnutí společné měny a zachování naší měnové, rozpočtové a daňové politiky. Proto je správné odmítnutí evropských tlaků na sjednocování sociální politiky, a tedy i daní. Proto je správné uchování maximální míry suverenity v otázkách azylové a migrační politiky. Proto je správné uchování maximální míry suverenity v otázkách azylové a migrační politiky. Proto je správné rozhodovat o tom, kdo, jak dlouho a za jakých podmínek bude pobývat na našem území.“

V tom okamžiku, jako by Fiala skoro přejímal slova, která řekl ve svém vánočním projevu toho roku prezident Miloš Zeman: „Tahle země je naše.“ Asi si už každý vzpomene, jak to Zeman schytal od různých takypolitiků a novinářů. Dostal flastr xenofoba a necity, který odmítá do země vpustit statisíce snědých mladíků s drahými telefony a v adidaskách, kteří, mnozí třicetiletí, o sobě tvrdí, že je jim šestnáct, a požadují, ne prosí, vyžadují u nás pobyt se všemi slastmi, které jej provázejí. Fiala to řekl správně skoro rok před Zemanem. Zasloužil za to oprávněný potlesk, aspoň tedy od svých. Novináři se tehdy ještě dost nerozkoukali a nepodrobili jej takové tortuře, jak umějí.

A Fiala na to téma zašel ještě dál: „Radikální islám se netají svou snahou Evropu ovládnout. Integrace přistěhovalců se nepovedla. Z řad druhé a třetí generace přistěhovalců, tedy z řad občanů zemí EU, se rekrutují teroristé. Miliony lidí přicházejí do Evropy, nikdo neví, co s nimi, jak rozlišovat ty, kteří potřebují pomoc, od těch, kteří chtějí využít náš blahobyt, a od těch, kteří zde chtějí bojovat proti naší civilizaci. Tak dobře, zkuste si to doma, vy, co to pokrytecky radíte společnosti: nechte otevřený svůj dům a dejte tam ceduli, že zvete každého, kdo nemá kde bydlet. Uvidíme, jak dlouho to vydržíte.“ V kulisách v bruselské zádi zalezlé Sobotkovy vlády a velmi neslaného, nemastného postoje k této věci ze strany Andreje Babiše není divu, že volební procenta ODS rapidně rostla. V roce 2013 dostala strana ve volbách 7,72 %, v roce 2017 už 11,32 % v koalici SPOLU s TOP 09 a KDU-ČSL skoro 28 %. Kdybychom se pokusili to koaliční procento roztrhat, tak v předchozích volbách měli lidovci a topáci po cca pěti procentech, takže těch zbylých 18 % lze přihodit na vrub ODS. To není špatný vzestup strany, která už byla po debaklu Petra Nečase v roce 2013 kolektivně posílána na smetiště dějin. A o to se nepochybně zasloužila Fialova rétorika, vtělená do výše uvedených klíčových citací.

Jenže jak zpívá Pepa Nos, časy se mění, co bylo dnes, zítra není. 1. května 2019 týž Fiala prohlásil: „Slavíme 15 let členství v Evropské unii. Jsem hrdý na to, že právě ODS přivedla Českou republiku do NATO a EU, že jsme se po 40 letech komunistické totality vrátili na Západ, kam kulturně i historicky patříme.“

15. prosince 2022 při projevu k ukončení českého předsednictví EU Fiala plápolal EU nadšením jak fakule: „Chtěl bych poděkovat všem partnerům, diplomatům, Charlesovi (Michelovi), Ursule (von der Leyenové) a dalším za skvělou spolupráci v období, které nebylo jednoduché pro ČR, Evropskou unii ani celou Evropu. Chtěl bych také speciálně poděkovat českým spolupracovníkům – nejen velvyslancům a diplomatům, ale také všem úředníkům, stážistům a dobrovolníkům, kteří se na předsednictví podíleli. Odvedli jste skvělou práci, a i díky vám slyším kolem sebe na české předsednictví pouze slova chvály.“

Ještě o něco dříve, v rozhlasovém interview 6. března 2019, prohlásil, že „považuje jakýkoli návrh na odchod z Evropské unie za extrém“, a k tomu ještě stačil zesměšnit zakladatele ODS Václava Klause a jeho názor, že postavení ČR v EU je podobné protektorátu, okomentoval takto: „Já znám jen jednu takovou rodinu (která tento názor sdílí, pozn. aut.) a jeden její člen je členem ODS (míněn Klaus ml., tehdy ještě poslanec za ODS, pozn. aut.). Jinak v ODS takové názory nezaznívají,“ dodal se svým nenapodobitelným intelektuálním úsměškem.

Inu, Topolánkovo dědictví s dvojakým přístupem k Lisabonské smlouvě jako na talíři. Připomíná to velmi silně Dykovu báseň, která začíná slovy: „Kupředu jdeme, je-li vhodná chvíle. Vhodná-li chvíle, jdeme zase zpět.“ Z Fialy se nám před očima stal eurooptimista, který zejména po loňském předsednictví dospěl k závěru, že je pro něj výhodnější být „členem klubu“. Co na to jeho (mnozí dnes už bývalí) voliči a zbytek národa? Koho to zajímá. Hlavně když se pak premiér nechal vyfotit s evropskou honorací a smí její členy dokonce oslovovat křestními jmény – ach!

Fialu lze ale také nachytat na švestkách minimálně ještě v jedné věci a ta se týká ekonomiky a daňového zatížení obyvatel a firem. Zopakujme si, co řekl na kongresu ODS 16. ledna 2016. „Náš recept na lepší výběr daní a proti šedé ekonomice je jednoduchý a prokazatelně fungující: snižme a zjednodušme daně a ty zbytečné zrušme úplně. Chceme jednotnou a nízkou sazbu DPH, než k ní přejdeme, tak dvě snížené sazby, v první fázi na 19 a 14 %. Chceme snížit a znovu zavést opravdu rovnou daň z příjmu fyzických osob – odstraněním solidární přirážky a stanovením 19% daně z hrubé mzdy. Chceme snížit sociální odvody, které platí zaměstnavatel za zaměstnance. Chceme zrušit daň z nabytí nemovitostí, která zbytečně zdražuje bydlení, zvlášť pro mladé lidi. Chceme zrušit silniční daň, která má drahý výběr a malý efekt pro stát.“

Ještě 27. ledna 2022 nás ujišťoval: „Daně v žádném případě zvyšovat nebudeme, nestrašte lidi, občanům můžeme garantovat, že daně a celková daňová zátěž se zvyšovat za naší vlády nebude a že problémy deficitu budeme vždycky řešit úsporami na výdajové stránce rozpočtu, ne zvyšováním daní.“

A ejhle: již na konci loňského roku Parlament odsouhlasil vládní návrh na zavedení zcela nové daně. Stala se jí takzvaná daň z mimořádných zisků, pro které se vžily také jména jako „windfall tax“ nebo „válečná daň“. Jedná se o částečnou sektorovou daň, která je zacílena na sektor energetiky a bankovnictví. Další daní, o jejímž růstu stát uvažuje, je daň z nemovitosti. Velmi dobře rizika zvýšení této daně popsal Lukáš Kovanda. A do toho všeho panují zmatky a nejasnosti ve vyjádřeních různých vládních činitelů i na adresu sazeb DPH, jejichž výše pochopitelně také dopadá na občany.

Jak velmi trefně napsal 7. února 2023 Stanislav Šulc na serveru Newstream, „vláda Petra Fialy sice zatím (jen) uvažuje o porušení předvolebních slibů o tom, že nebude zvyšovat žádné daně. Realita ji však dohání a spolu s tím se mění rétorika. Již vloni tak vláda začala své předvolební sliby ‚zpřesňovat‘, že nebude zvyšovat takzvané přímé daně, což jsou daně příjmové. Přesto je možné, že i zde vláda dříve či později bude muset přistoupit k revizi. Ostatně nabádá ji k tomu také NERV, její poradní ekonomický sbor, který v souboru doporučení z loňského listopadu označil vrácení výpočtu základu daně a pojistného z takzvané superhrubé mzdy. To by mělo do státní kasy přivést více než 100 miliard korun.“

Takže otázka závěrem: Kdo je tady hlavní dezinformátor? Nebo prostě jen účelový lhář?