Naše vláda v čele s premiérem Petrem Fialou, kdybychom to vzali čistě statisticky, opakuje nejčastěji tři mantry: ruská agrese, pomoc Ukrajině a boj proti dezinformacím. Ponechme pro tento případ první dvě témata stranou a věnujme se třetímu. Pro boj s dezinformacemi ustavil premiér Fiala loni dokonce zvláštní funkci, kterou dostal Michal Klíma. Jeho úkolem jakožto poradce premiéra pro média a dezinformace bylo bdít nad řádnou organizací toho boje, spolu s Ministerstvem vnitra a neziskovými organizacemi připravit zákon proti dezinformacím a zkrátka napravit tu polévku, co si vláda rozlila 25. února loňského roku vypnutím několika zpravodajských a názorových webů, aniž ji k tomu zákon opravňoval. Tedy – zopakujme si vládní výmluvu: to vypnutí má na svědomí přece výlučně soukromá firma spravující webový provoz. Vláda jí nic nenařídila. Natož že by zpravodajské služby… Nu nechme staré pohádky spát. Klíma po zásluze padl a dnes se tu hraje docela jiná opereta v režii „poradce pro národní bezpečnost“ Tomáše Pojara.

Stále však zůstává jakási hořká pachuť nad tím, že nám v tomto případě naše vláda v čele s Petrem Fialou docela ostentativně lhala. Lhát se nemá, lež má krátké nohy, kdo lže, ten… Znáte všechna ta pořekadla. Tak se zkusme podívat, jak je tomu u Petra Fialy s pravdou a lží obecně.

„Nenechte se otrávit ‚blbými náladami‘, žehráním v médiích, těmi neustálými řečmi o tom, jak jsou všichni kolem dobří, uvědomělí, spořádání, sociální, schopní a jak my jsme neukáznění, zkorumpovaní, líní, švejkové a já nevím co ještě, kteří musejí být vychováváni dobrými opatřeními z Evropské unie. Naše největší chyba je, že si to necháváme namluvit a občas tomu i věříme… Proč nejsme spokojení? To je důležitá otázka. Část odpovědi je už v tom, co jsem řekl: protože si necháváme namluvit, že jsme horší, než jsme, a že se nám žije hůře, než se nám opravdu žije. Nevěřte tomu, dívejte se na svět svýma očima, a ne očima pražských novinářů a politiků.“ To pravil Petr Fiala na kongresu ODS 5. září 2014.

A nedosti na tom. Tento novodobý Jan Zlatoústý se vyjádřil ještě takto: „Kdekdo se zaklíná Evropou. Spoléhá na nějaké bruselské recepty. A které to jsou? Znáte nějaký, který opravdu funguje? Já tedy ne... Na všechno má Brusel jednu odpověď. Když se něco nedaří, tak je to proto, že jsme ještě málo evropští. Zajímavé ale je, že co funguje na národní úrovni, v Bruselu nějak selhává. Současně ale stoupá míra iracionality. Tou trpí každý, kdo se před realitou zavře do klimatizované kanceláře a nad obrazovkou počítače spřádá plány, jak vylepšit naše životy. Nefunguje euro, aspoň tedy na jihu? No asi tam mají moc horko. Jsou vysoké ceny energií pro domácnosti a podnikatele? Tak stanovíme povinně procenta obnovitelných zdrojů, zakážeme jadernou energii, několikanásobně zdražíme energie a budeme konkurenceschopnější s ostatním světem, který na takovéto ideologické nesmysly kašle a dělá, co je pro něj výhodné. Připadá vám to logické? Mně tedy ne. Je to proti zdravému rozumu, dokonce mám občas dojem, že politika Evropské unie je už i proti mírně nemocnému rozumu. Chováme se chvílemi jako blázni, ti si také myslí, že jsou úplně normální. Evropa neustále ztrácí své postavení.“

Není divu, že po tomto – bez ironie – jasnozřivém projevu byl Fiala zvolen předsedou ODS. Ono to také zase nebylo takové hrdinství. V té době ještě stále mnozí ODS vnímali jako stranu jasně euroskeptickou, v tom duchu také často mluvil europoslanec za ODS Jan Zahradil, a když si lidé připočetli tu blamáž Mirka Topolánka, který se do poslední chvíle zapřísahal, že ODS nepřipustí ratifikaci Lisabonské smlouvy, která významně omezuje práva ČR jako členské země, aby nakonec nakráčel do Senátu a přemlouval tamní odéesáky, aby smlouvu schválili… To bylo hořké sousto pro české konzervativní voliče, kteří tehdy ještě byli namnoze tvořeni lidmi s jistou národní citlivostí.