Na úvod je třeba říci, že Úmluva Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí je mezinárodní smlouva Rady Evropy zaměřená na potírání a prevenci násilí na ženách a domácího násilí.

Tak by se dal shrnout velmi stručně obsah tzv. Istanbulské úmluvy.

Někteří její odpůrci ale poukazují i na její sporná ustanovení a ve svém důsledku i na její zbytečnost.

„Istanbulská úmluva je bohužel otrávené jablko. Dnes jsme tento ideologický dokument řešili na senátním podvýboru pro rodinu,“ napsal si na svůj twitter třeba senátor Zdeněk Hraba, který před časem opustil senátorský klub STAN a svůj příměr k oblíbenému ovoci také vysvětlil.

„K chutné dužině práv, která nemůže snad nikdo soudný kritizovat, je přidán jed v podobě zásadní změny azylového práva,“ upozorňuje na součást textu úmluvy, se kterým nesouhlasí a nejprve vyjmenovává zásadní věci Istanbulské úmluvy, se kterými naopak problém nemá.

Istanbulská úmluva je bohužel otrávené jablko. Dnes jsme tento ideologický dokument řešili na senátním podvýboru pro rodinu.

K „chutné“ dužině práv, která nemůže snad nikdo soudný kritizovat, je přidán jed v podobě zásadní změny azylového práva.

Snad žádný rozumný člověk nemá… pic.twitter.com/so22uJ5LYi

— Zdeněk Hraba (@hraba_z) April 12, 2023

„Snad žádný rozumný člověk nemá sebemenší problém s věcným obsahem Istanbulské úmluvy, tedy ustanoveními mající za cíl mimo jiné chránit ženy před domácím násilím. To je závažné téma, které samozřejmě musíme řešit,“ je si Hraba jistý.

Nicméně upozorňuje na fakt, že většinu opatření vyplývajících ze zmíněné úmluvy už v našem právním řádu v současnosti máme.

„Z tohoto pohledu je tedy ratifikace úmluvy nadbytečná.“

Dále pak Hraba pokračuje objasňováním částí textu, se kterými má skutečný problém.

„S čím ale mám zásadní problém, to je čl. 60 odst. 1 Úmluvy, který stanoví, že genderově podmíněné násilí zakládá nárok na dodatečnou ochranu,“ uvádí.

Abychom měli úplný přehled o tom, co senátorovi vadí, pojďme se podívat přímo na zmíněný text a článek 60.

Ten nese název „Genderově podmíněné žádosti o azyl“ a obsahuje následující tři odstavce.

„Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro to, aby genderově podmíněné násilí vůči ženám bylo uznáno jako forma perzekuce ve smyslu úmluvy z roku 1951, upravující status uprchlíků, a jako forma závažné újmy, zakládající potřebu doplňkové/dodatečné ochrany.

Strany zajistí, aby každé zdůvodnění opírající se o tuto úmluvu bylo interpretováno genderově citlivě, a pokud se zjistí, že obavy z perzekuce vyplývají z jednoho nebo více těchto zdůvodnění, žadatelům by měl být v souladu s relevantními použitelnými nástroji udělen status uprchlíka.

Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro zavedení genderově citlivých postupů a podpůrných služeb a genderových vodítek při přijímání uchazečů o azyl, včetně rozhodování, zda udělit status uprchlíka či požádat o mezinárodní ochranu.“

Právě tyto formulace a údaje se ale Zdeňku Hrabovi nezdají.

„Tento článek vychází z pojmově úmyslně zmatečného termínu „gender“ a také posunuje princip „obavy před pronásledováním“ na „perzekuci gendrově podmíněným násilím“. Prokazatelnost úmyslu jednání (podmíněnosti – tedy že důvodem násilí je jinakost pohlaví, ne něco jiného), je navíc silně diskutabilní,“ píše Hraba s tím, že spolehlivé prokázání takových skutků bude problém.

„Prokazování motivu (protože ten musí být spolehlivě prokázán) ‚genderově podmíněného násilí‘ je navíc např. přes Středozemní moře a půl Afriky čistá science fiction. To nejde. A pokud to myslí předkladatelé tak, že prokazování bude probíhat ‚s přimhouřeným okem‘, tak to bude tragédie. Pro nás,“ varuje senátor před důsledky schválení takového textu.

„Znovu říkám: Přijměme všechna opatření týkající se ochrany vůči násilí, která z Istanbulské úmluvy plynou a která ještě v našem právním řádu případně nemáme, ale nepřijímejme úmluvu jako takovou,“ vrací se poté Zdeněk Hraba k faktu, že mnoho z toho, co Istanbulská úmluva obsahuje, už v našem českém právním řádu máme a to, co ne, lze podle něj doplnit.

Hnutí STAN se posunulo od pragmatické politiky pro normální lidi, kteří mají rádi a preferují svůj suverénní stát, svůj národ, svůj domov, svou rodinu, značně k prosazování postojů a názorů v podstatě opačných, k aktivistické politice. Čest výjimkám. A že jich je. Opravdu.

— Zdeněk Hraba (@hraba_z) September 27, 2022

Jeho stanovisko může souviset i z výše  zmíněným odchodem z hnutí STAN, které opustil, protože se podle něj posunulo od pragmatické politiky pro normální lidi, kteří mají rádi a preferují svůj suverénní stát, svůj národ, svůj domov, svou rodinu, značně k prosazování postojů a názorů v podstatě opačných, k aktivistické politice.

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) tehdy považoval Hrabovo rozhodnutí za přirozené vyústění dlouhodobého procesu. „Jeho názory se postupně vzdalovaly tomu, jaké pozice STAN zastává například v otázce manželství pro všechny, ale i v dalších oblastech,“ napsal tehdy server iRozhlas.cz.

V současné době je Zdeněk Hraba členem Senátorského klubu ODS a TOP 09.