„Kdysi, když byl František Bláha radním města pro investice a majetek... a on měl ve škole permanentně čtyřku z matiky. A když sem přijel v kravatě, tak mu říkám – teď budou volby, jakej máte jako socani program, řekni mi to a já vás budu volit. A on na to – hodnotnej. Můžu ti říct, že hodnotnej…“ konstatoval za smíchu při této vzpomínce Jiří Štrunc. „On prostě vůbec nevěděl, v jaký je straně.“

Besedy se vytratily

„Já jsem chodil na školy vyprávět o cestách dětem. Když jsme se vrátili v roce 1986 poprvé z Ameriky, tak jsem chodil na besedy se zážitky z cest. A byli tam alespoň čtyři tajní. Pak jsme byli předvoláni k vysvětlení, udělali na nás bububu a my jsme zase chodili dál. Pak jsem chodil do škol, oni mě posílali to třetích tříd, a já na to, že mám zájem o sedmáky a osmáky. Chodil jsem jim vyprávět o Rusku, kde jsem najezdil na 70 tisíc kilometrů, byl jsem tam tři měsíce. A není to zas až tak dlouho. A bavím se, když vidím teď ty boje. Naposledy jsem měl besedu s Pražáky, vysokohorskými turisty. A oni se ptali, jak ten Gorbačov, jak ho tam berou. Já jim říkal, že tam ho každej bere jako vlastizrádce,“ zdůrazňuje kovář.

„Nikdo si neuvědomuje, že to bylo původně Novgorodské knížectví, a to se rozšířilo na Kyjev, na Kyjevskou Rus. Takže jsou to jejich území. To, co bylo za Uralem, to byly čínské chanáty. Car pomocí Jermaka a jeho kozáků, po řekách stavěli tvrze, jenom Vladivostok museli obeplout a postavili tam velikánkou tvrz a z ní dobývaly ty chanáty… Jel jsem fotit gulag Magadan.  A najednou si člověk uvědomí, že jede přes 27 států. Je to složené ze států a je to impérium. A co dělá impérium? Pořád se snaží se rozšířit, žrát ty okolo. A pak zjistíte, že je to tisícileté impérium. Během těch let se mu chtělo dostat na kobylku spousta lidí a států, ale oni to vždy přežili.“