V Kuvajtu a Libanonu chtějí zakázat film Barbie kvůli propagaci homosexuality, transsexuality a zpochybňování tradiční rodiny. Režisér Strach by nic podobného nezakazoval, vzpomněl si na podobnou zkušenost se svým filmem. „Samozřejmě jako bytostný demokrat bych nic takového nezakazoval, protože zákazy všeho, nejenom promítání, ale že nesmíme to a tamto, se mi mnohokrát zdají velmi nesmyslné,“ uvedl.

„Vzpomínám si na historiku, která je možná pět let stará, kontaktoval mě nějaký náš zástupce v Evropské unii, že v Jordánsku pořádají přehlídku filmů, které se natočily v Evropské unii a že navrhli Anděla Páně 2. Těšil jsem se, že poletím promítat do Jordánska, ale dlouho se nikdo neozýval. Tak pak volám do Bruselu a ptám se, jak to vypadá s tím promítáním. A oni říkali: „No, pane režisére, nezlobte se, ale vy jste neprošel, neschválila ho královská cenzorská komise, protože v Jordánsku by byl Anděl Páně příliš křesťanský. Takže já mám se zakazováním filmů již své zkušenosti,“ řekl Strach rozhovoru pro Radio Prostor.

A kdyby se nějaká produkce snažila přetočit film Anděla Páně podle moderních multikulturních pravidel tak, že by Boha hrála například transsexuální černoška? „Tak máme tu nějaké zákony, které ty autorské věci upravují. Určitě bych z toho radost neměl, pravděpodobně bych na to poslal svou zastupující agenturu, skvělého právníka a pustil bych se do boje. I kdybychom náhodou v té dnešní překroucené době spor prohráli, tak bych pořád ještě věřil v tu mlčící většinu, ve zdravý rozum a používání mozku mlčící většiny, která dnes není tak slyšet a která by se proti takovému dílu určitě vyhranila tím, že by do kina na takový film nešla,“ míní.

Za příklad dal norskou verzi Popelky, kterou v Norsku přetočili podle novodobých pravidel. „A český divák je vymetl z těch kin takovým způsobem, že se v tom kině nestihli ani nadechnout,“ připomněl režisér.

Chválil si spolupráci s Českou televizí s tím, že zde se mu zakázání filmu, jako tomu bylo v Jordánsku, nemůže stát. „Ty velké kavky pořád zůstávají nohama na zemi, jsou velmi rozumní, dá se tam poměrně svobodně tvořit. Za to patří velký dík odcházejícímu panu generálnímu řediteli Petr Dvořákovi. Pevně věřím, že v tomto bude kontinuita i s novým panem ředitelem Honzou Součkem,“ pokračoval Strach.

V rámci zákazu při tvoření filmu si postěžoval, jak natáčení ztěžovala Praha pod vedením Pirátů: „Vzpomínám, když jsme točili film Klec, tak čtyři roky zpět, na náplavce pod Vyšehradem u mostu. Od města jsme měli povolený nějaký zábor k natáčení, my ho asi o čtyři metry překročili, přijela tam na nás městská kontrola a když zjistili, že jsme ho překročili, tak mi vjeli zásahovým autem do záběru, abych nemohl natočit ten velký celek. Někdy ty příkazy, které vycházely z hlavního města Prahy pod pirátským vedením, si myslím, že byly skutečně někdy, až bych řekl, na hranici schválnosti, trapnosti. Já jenom doufám, že nové vedení hlavního města Prahy bude vůči nám filmařům velkorysejší,“ uvedl s tím, že by politici měli brát ohledy na „malý český film“.