„Já za celé dva roky nebyl na policii na výslechu. Co dva roky, posledních deset let mě nikdo na výslech nepozval. S nadsázkou mohu říci, že jsem nejčestnějším občanem této země. Mám na to důkaz, neboť minimálně od roku 2012 jsem odposlouchávaný a sledovaný. Za tři a půl roku na mě nic nenašli, takže si možná požádám o prověrku na přísně tajné,“ konstatuje Hrdlička s poukazem nejen na kauzu Jany Nečasové.

Nagyová dávala Nečasovi lidský rozměr

Tuto dámu ale prý nijak nevyužíval k rozvoji svého podnikání. Znal ji jen jako manažerku lidských vztahů mezi expremiérem Petrem Nečasem a dalšími lidmi, neboť někdejší předseda vlády je silný introvert a Hrdličkovi se skoro zdálo, že se bál mluvit se svými ministry. Tak to dělala Nečasová. Za zvláštní Hrdlička považuje už to, že se Nečas stal předsedou. Kdyby všechno ve straně fungovalo normálně, něco takového by se prý nemohlo stát.

„Považoval jsem ji za lidskou spojku a nosič informací. Pokud jí někdo dával dárky, pak podle mě za to, že dokázala osoby seznámit. Třeba Alenu Vitáskovou a Daniela Beneše, který za to Nagyové přinesl kabelku. To přece není žádný úplatek,“ zdůraznil.

Kdy to všechno začalo?

Problém je podle jeho názoru v tom, že vyšetřovatelé berou za důkaz i to, co se někde dočtou. Někdo si zapíše do deníčku, že dal Hrdlička úplatek, aby se o něm napsal pěkný článek v novinách, a ten, kdo s ním rozhovor dělá, může mít problém. K žádnému uplácení sice nedošlo, ale policie si to přečte v deníčku a už to jede. Takhle je velmi jednoduché někomu zničit život.

„Pro mě osobně to začalo zhruba před pěti šesti lety, a to Karlem Schwarzenbergem, Miroslavem Kalouskem a Petrem Nečasem. Já Petrovi rozumím, když se dnes pohoršuje nad zveřejňováním odposlechů. Ptám se ale: když byl předsedou ODS a vlády, kdo využíval odposlechy k boji uvnitř strany? Nebyl to právě on, kdo je využíval ke kritice Pavla Béma?“ ptá se Hrdlička. Když byl Nečas premiérem, mohl zastavit zneužívání odposlechů, když se objevila kauza „Kolibřík“ a telefonický hovor mezi Pavlem Bémem a Romanem Janouškem.

Svůj díl viny na tom ale mají i novináři, kteří se na různých kauzách snaží zachránit klesající náklady novin, a aby se jim to podařilo, neváhají bulvarizovat obsah.