Podívejme se, kdo útočil, stejně jako i v minulosti, jsou to ti samí, uvádí Kindl. Média uvedla, že jedním z útočníků byl Francouz. Jde ale o necelou pravdu, skutečnost je taková, že útočník byl již ve Francii narozený vnuk muslimského uprchlíka ze šedesátých let. Ve valné většině útoků ve Francii vždy totiž šlo o potomka přistěhovalců, z tzv. druhé generace.

Z Afriky do země galského kohouta

Francie je jediný evropský stát, zažívající za posledních 60 let již druhou obrovskou migrační vlnu. Francie bývala v minulosti koloniální říše, která se začala rozpadat v průběhu druhé světové války, kdy se sice po skončení konfliktu podařilo znovu obsadit některá ztracená území, ale francouzská armáda byla slabá a vojáci se po ukončené válce chtěli konečně vrátit domu a ne jít do nového konfliktu. Naopak domorodé obyvatelstvo kolonií během války získalo zbraně a vojenské znalosti, ale hlavně zažilo, že všemocnou francouzskou armádu lze poměrně snadno porazit. Bohužel pro prezidenta Charles de Gaulle, bývalého osvoboditele a miláčka národa, opuštění kolonií proti němu pohněvalo část národa a během krátké doby na něj bylo spácháno několik vážných atentátů. Nejčastěji se jednalo o nastražené výbušniny na trase jeho pohybu. Nejvážnějším útokem pak byla palba z kulometů v zaparkované dodávce během jeho cesty do Lotrinského paláce.

Jak dále píše Michal Kindl na svém webu, s koncem kolonií do Francie přišlo více než milion uprchlíků, kteří se zde usadili a částečně i zapadli do společnosti. Bohužel ale jejich děti, druhá nebo třetí generace, již nezažily hrůzy, před kterými tenkrát utíkali jejich předkové a tedy necítí vděk k Francii, která je přijala. Množí se mezi nimi vyznávání fanatického muslimství a džihádu a stovky jich odjíždějí bojovat za Islámský stát nebo trénovat do tamních výcvikových táborů. Pokud přežijí, vracejí se zpět jako „spící buňky“, tedy hotoví teroristé čekající na rozkaz k útoku.

• Původní text ZDE

Absence diktátorů, přehršle zbraní

V posledních desetiletích pak vypuklo mnoho většinou zcela nesmyslných válek vedených USA a NATO, které přinesly tzv. Arabské jaro, které ale doopravdy jen zapříčinilo pád mnoha vlád a bohužel i jejich bezpečnostních složek, které zajišťovali klid v napadených zemích. "Hloupost a arogance" našich čelních představitelů jim podle Kindla nikdy nedovolila pochopit, že tyto státy nechtějí demokracii, a protože se skládají z mnoha náboženských, kmenových či zájmových skupin, jen pouze silná ruka diktátora udržela zemi v míru a díky ropě i v relativním blahobytu. "Ve všech napadených zemích došlo ke stejné situaci, hloupost našich vůdců zapříčila pád diktátora a o moc začali okamžitě bojovat všichni místní, co někde našli alespoň kalašnikova. Pokud dnes jedné z bojujících stran dojdou zbraně, okamžitě jim tam další rádi a zdarma dodáme, takže šílenství dál spokojeně pokračuje, protože nikdo samozřejmě netuší, co se s bednami samopalů, raketometů či munice stane pár hodin po předání místním úřadům a kdo s nimi nakonec bude bojovat," domnívá se expert na zbraně.

Jen pro zajímavost, naše sdělovací prostředky nedávno uvedly, že jsme do bojujících zemí zaslali dar v podobě většího množství nábojů 7,62x39 vhodných právě do kalašnikovů a dnes jsou ulice Paříže poseté stovkami právě těchto prázdných nábojnic.

Řízená invaze. Obavy se naplňují

"Je pochopitelné, že v těch válčících zemích se žít nedá a tak začala hromadná migrace. Je bohužel také jasné, že invazi cizinců kdosi řídí a finančně podporuje, protože funguje jako centrálně řízený složitý stroj. Může to být právě Islámský stát, který takto velmi snadno posílá do Evropy své bojovníky. Vypátráno jich bylo již několik a nyní poprvé uprchlíci - teroristé také útočili, protože je jisté, že minimálně jeden z pátečních útočníků v Paříži by uprchlík, který před pár týdne připlul do Řecka," odkazuje se Kindl na zprávy v médiích.

To, čeho se odborníci i myslící veřejnost prý obávala, se tedy bohužel potvrdilo. Mezi běženci skrytí teroristé mají kontakty na domácí teroristy a spolupracují. Páteční Paříž je toho důkazem, uvádí v závěru svého článku Michal Kindl, který jsme s jeho svolením mohli publikovat.