Paní starostko, v říjnu jste neúspěšně kandidovala za ODS na Chrudimsku do Senátu, nyní kandidujete z druhé pozice za ODS v Pardubickém kraji do sněmovny.  S jakým cílem kandidujete a proč by podle vás nyní měli občané volit zrovna ODS?

Loňské volby do Senátu byly moje první, co se týče tzv. velké politiky. I přes konečné čtvrté místo jsem to nebrala jako výprask v porovnání s republikovými výsledky, nakonec mě potěšila skutečnost, že jsem ve volebním obvodu sociálně specifickém dosáhla nejlepšího výsledku ze všech nelevicových kandidátů. Navíc jsem si poprvé za svého působení v politice vyzkoušela, jaké je to prohrát. Což je také cenná zkušenost a poznání, že nic dramatického se nestalo, život běží dál - co tě nezabije, to tě posílí... 

Důvod, proč jsem se rozhodla zapojit do těchto voleb, je prostý. Dlouhá léta podporuji paní Miroslavu Němcovou v její snaze o prosazování transparentního a slušného stylu naší politiky, nastavení důvěryhodné tváře ODS pro voliče. Nyní, kdy jako celostátní lídr převzala odpovědnost za osud pravice, nechci nečinně přihlížet v závětří hlinecké radnice. Věřím, že v této pro ODS skutečně nepříznivé době, kdy do voleb rozhodně nejdeme jako favorité, nám voliči nakonec uvěří, že svou sebereflexi míníme velmi vážně. Když je strana v kondici, nabalují se na ni různí příživníci, když je naopak v problémech, zůstávají v ní lidé, kteří hájí její ideové hodnoty. Začátek této změny vyjádřila ODS již při sestavování kandidátek na regionálních úrovních, kdy nabídla voličům osobnosti z komunální politiky, dlouholeté starosty i nové tváře nastupující generace, které mají chuť a elán měnit obraz vnímání současné politické kultury.

Být vládní pravicovou stranou je složitější v podmínkách globální ekonomické recese, přijímáte ne příliš populární opatření, omezujete spotřebu, nepůjčujete si bezhlavě, neslibujete světlé zítřky, vyšší platy, sociální jistoty, všechno zadarmo. Ale to je poslání pravice, nezadlužovat neúměrně budoucí generaci i za cenu, že další volby nemusí vyhrát. ODS také musí být připravena nést důsledky svého koaličního působení, její voliči jsou méně tolerantní k některým ústupkům a chyby neodpouštějí tak snadno jako levicoví. V tomto směru máme dost co napravovat. Pokud to zvládneme, tak návrat do pozice lídra a nositele nutných reformních změn ve společnosti není nereálný.

V čem vůbec vidíte příčinu současných problémů strany? Myslíte si, že se ODS podaří uhájit prvenství na pravici? A jak nahlížíte na nově vznikající strany či hnutí právě na pravé části politického spektra? Co u nich, na rozdíl od ODS, postrádáte?

Problémy ODS nevznikly v posledních několika měsících a mají příčinu také ve stávajícím volebním systému, který neumožňuje sestavení vlády s plnohodnotnou vládní odpovědností. Platíme účet za řadu kompromisů a ústupků z našich programových priorit v zájmu udržení koalice. A kauza pana expremiéra Nečase, jakkoli ji považuji za přinejmenším vzbuzující řadu otázek, byla asi poslední kapkou z hlediska osobního selhání. Za této situace uhájit prvenství na pravici v těchto předčasných volbách je hodně těžký úkol. Co se týče nových subjektů: Za pravici nepovažuji ANO. Vlastně ANO vůbec nepovažuji za stranu, ale za jasný podnikatelský projekt. Stejný názor sdílí mnoho lidí. Objektivně vzato, pan Babiš například koupil hlineckou mlékárnu, má tam schopné lidi ve vedení, firmě se daří, což je pro Hlinsko i pro mě pozitivní zpráva, ale tam končí veškeré moje uznání jeho osobě. Úderná hesla o nemehlech a makání sice znám, ale konkrétní programové cíle mi stále unikají a snad je ani nechci domýšlet do důsledků. Obdobné je to s Úsvitem přímé demokracie, kterou vůbec neumím zařadit, kromě Tomia Okamury do kategorie samolibých demagogů. V uskupení Hlavu vzhůru! jsou někteří lidé, které považuji za pravicově smýšlející, jen nerozumím tomu, proč v čele s Janou Bobošíkovou, vzhledem k její předchozí názorové a politické pružnosti. Nicméně nepřísluší mi to soudit.

ODS je známá svou protikomunistickou rétorikou. Vy jste původní profesí historička. Domníváte se, že měla být strana po roce 1989 zakázána? Proč? A jak nyní vnímáte nárůst jejích preferencí?

Krátce po roce 1989 panovala ve společnosti nálada, v níž by zákaz strany otevřeně se hlásící ke komunistické ideologii určitě prošel a bylo by to vnímáno jako morálně ospravedlnitelné. Ale já nejsem zastáncem jednoduchých zákazů, protože ty problém nevyřeší. Co by se stalo? Změnil by se název, ideologie a způsob myšlení by zůstaly. Je přece naivní se domnívat, že komunisté ze dne na den změní své přesvědčení a stanou se z nich přesvědčení demokraté. Navíc mnozí příslušníci této strany požívali desítky let řadu výhod, ačkoli nyní vehementně tvrdí, že tomu tak nebylo. A proč rostou jejich preference? Komunisté 23 let nečiní žádná rozhodnutí, nenesou za nic odpovědnost, jen udržují stejnou rétoriku, která je na první pohled pro mnohé stále líbivá. Co je dle mého podstatné, někteří lidé velmi rychle zapomínají na to špatné a neumí se poučit z minulých chyb. To není problémem jen naší doby, tato vlastnost se táhne celými dějinami lidstva. Každodenní život v době socialismu byl pro většinu lidí, obrazně míněno, v podstatě pohodlný, všechno bylo jasně dáno, byl jeden oficiální názor, vyjma komunistických prominentů a veksláků, nebylo komu co závidět, každý se staral především sám o sebe, z tehdejších médií zněla jen „pozitiva a sociální jistoty“. Tuto skutečnost většina národa podvědomě přijímala, protože již generace mých rodičů a částečně i naše nic jiného nezažila. Neměli jsme srovnání. A najednou přišel rok 1989 a vše bylo jinak. Život se nám otočil úplně naruby, přinesl svobodu s pozitivy i negativy a bohužel dodnes se s touto změnou neumíme úplně vyrovnat.

Ale abych byla objektivní, velkou měrou se na posilování KSČM podílely v průběhu let všechny ostatní strany zleva i zprava, ODS nevyjímaje. Špatnými rozhodnutími, nekonečnou vzájemnou řevnivostí, skandály. Je to pro mě smutné konstatování, ale nejlepší kampaň KSČM bohužel děláme my ostatní.

Starostkou jste první volební období. Jak se celkově za vašeho starostování proměnil chod úřadu?

Musím Vás trochu opravit, starostkou jsem již od roku 2006, ještě předtím, tedy v letech 2002 - 2006 jsem byla první místostarostkou. Takže těch změn je více. Hned po nástupu v roce 2006 jsme zadali profesně personální audit úřadu a na základě jeho výsledků činili postupně opatření. Uvědomuji si, že ne všem se to líbilo, snížili jsme počet úředníků, reorganizovali strukturu úřadu, někteří přišli o vedoucí posty, podstatně jsme obměnili vedení našich příspěvkových organizací. S odstupem času se však ukazuje, že tyto nepopulární kroky měly smysl a přinášejí pozitivní výsledky. Také jsme úřad výrazně otevřeli veřejnosti, občanům jsme k dispozici každý den, na webových stránkách zveřejňujeme mnohem více informací, než bývalo dříve, nastavili jsme nové mechanismy řízení a kontroly, elektronizovali agendy. Co je podstatné, většina úředníků pochopila, že my jsme tu kvůli občanům, ne oni kvůli nám. Ale aby to nevypadalo, že vše je ideální. I mezi našimi úředníky je pár takových, kteří svoje zvyky mění jen obtížně a občas mě jejich přístup, kdy papír se zdá být důležitějším než člověk, hodně rozzlobí. Kdo pracuje s lidmi, ví, o čem mluvím.