Koncesionářským poplatkům, svobodě slova a finančním potížím podpůrného spolku, který chystal kandidaturu svého zakladatele Petra Koláře, nyní přítele po boku prezidenta Petra Pavla, na post hlavy státu, se bude věnovat pravidelný přehled mediálních zajímavostí. „Mediální událostí týdne, o níž informoval například server Parabola.cz, je pro mne zpráva o konci koncesionářských poplatků na Slovensku. Tak se totiž končí trudný příběh koncesionářských poplatků, jakéhosi výpalného či sekundární daně z hlavy, jak to známe z naší reality. Od července teď už bude provoz televizních a rozhlasových služeb RTVS – Rozhlas a televize Slovenska – financován ze státního rozpočtu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Zákon o zrušení úhrady koncesionářských poplatků RTVS schválila Národní rada Slovenské republiky dne 17. 2. 2023. Novela vstoupila v platnost 1. 7. 2023. Každé fyzické osobě evidované dodavatelem elektřiny, jakož i zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají tři a více zaměstnanců v pracovním poměru anebo v období pracovního vztahu, k 30. 6. 2023 skončí povinnost platit koncesionářské poplatky. Nový způsob financování veřejnoprávního rozhlasu a televize z veřejných zdrojů pro RTVS bude každoročně poskytovaný ze státního rozpočtu ve výši 0,17 procent z HDP. Povinnost plateb zaniká automaticky. Plátci nemusí posílat žádost o zrušení povinnosti platit úhradu RTVS. V případě úhrady realizované prostřednictvím SIPO není potřeba ze strany plátců provést žádné kroky. V případě platby bankovním převodem je potřebné zrušit trvalý příkaz.

Slovenský model byl u nás překřičen bojovníky ze spacáků

„To je událost vskutku sakrální, i vzhledem k právě probíhající debatě, kde se v Česku hádají různé zájmové lobby o to, zda má být zvýšen stávající nominální koncesionářský poplatek jako takový, nebo zda má být rozšířen okruh přístrojů, jimiž lze televizní program přijímat (telefony, počítače a tak dále), či zda ona ‚daň z hlavy‘ už nebude nárokována z přijímačů televizního obsahu, nýbrž prostě od připojení té které domácnosti na veřejnou energetickou soustavu (podobně jako dosud na Slovensku), což se týká všech, snad s výjimkou bezdomovců. Ti občas také mají elektrickou přípojku, ale zpravidla načerno kradou proud od jiných odběratelů, a nadto lze důvodně pochybovat, že by to činili kvůli sledování intelektuálních perel Jakuba Železného či Václava Moravce; spíše se prostě chtějí v chladnějších dnech zahřát elektrickým topidlem,“ míní Petr Žantovský.

Leč ponechme stranou bezdomovce jako teoreticky možné černé příjemce veřejnoprávní produkce. „Z hlediska televizní daně tvoří zcela nepodstatnou hrstku. Spíše se zastavme u změny statutu RTVS, která se z ‚veřejnoprávní‘ stává rozpočtovou organizací. I o tomto modelu se kdysi u nás mluvilo, ale pak to bylo překřičeno různými bojovníky za svobodu slova sedícími v budově OTN (objekt, kde sídlí zpravodajství a jehož zkratka odkazuje na dobu vzniku v první polovině 80. let, tehdejší úplný název byl Objekt Televizních novin) na suchých záchodech a pobírajících přitom senátorskou nebo poslaneckou mzdu. Prý by navázání rozpočtu České televize na státní rozpočet umožňovalo dobovým politickým garniturám škrtit televizní finance a podvazovat si vedení ČT jakousi apriorní vděčností,“ připomíná mediální analytik.