„Zástupce veřejné ochránkyně práv volá po legislativní normě, která by upravovala naše soužití s islámem. Věří víc v sílu paragrafů, anebo v sílu veřejného mínění, které jeho slovům shrnujícím obavy obyčejného člověka aplauduje? A aplauduje i tezi, že si musíme zvykat, že se opět vrací časy, kdy nebudou mít všichni všude stejná práva,“ varuje Jelínek.

A mnozí voliči na to slyší. Buď věří v to, že právě na jejich práva – práva penzistů, rodin s dětmi či nezaměstnaných – nikdo nesáhne, nebo jim je dokonce lhostejné, zda jim na tato práva někdo sáhne. Stanislav Křeček je navíc inteligentní muž, takže je schopný své myšlenky promyslet a konstruktivně obhajovat.

Totéž platí také o exprezidentovi Václavu Klausovi, který opakovaně volá po rozpadu EU a o boji za národní stát. Počátkem srpna v rozhovoru pro Týden mimo jiné poznamenal, že by byl pro vstup Turecka do EU, protože by to vedlo k rozkladu nadnárodní instituce. Ačkoli Klause a Křečka kdysi dělila pravo-levá politická zeď, dnes by si v mnohém mohli podat ruce. A u Klause stejně jako u Křečka platí, že svá národovecká stanoviska dokáže obstojně vyargumentovat.

Celý text najdete zde

Právě tím jsou jak Klaus, tak Křeček oponenty hodnými respektu, jenže jsou také nebezpečnější. Zatímco Martin Konvička či poslanec Stanislav Huml z klubu ČSSD příliš neargumentují, takže s nimi ani nelze vést diskusi, Klaus a Křeček jsou diskusí schopni a navíc v nich mohou přesvědčit některé oponenty o své pravdě.

„Intelektualizující Klaus s Křečkem jsou vážní soupeři hodní respektu. Národní socialismus, jenž se bije toliko za základní národní a sociální práva, a pak už jen vyžaduje řád a pořádek, mrtev zdaleka není. Od toho by tu právě měla být silná aliance internacionalistické sociální demokracie s četnými přesahy kořenů za hranice, proevropských liberálů, křesťanských demokratů a zelených, která nedovolí vyvolávat temné duchy minulosti,“ apeluje na politiky Jelínek.

Obává se však, že dnešní doba by potřebovala opravdu silného politika, který by se uměl postavit za myšlenku společné sociální Evropy. Dnes je v kurzu spíše jiný trend, politici to vědí a bojují o voliče seč jim síly stačí.