Termín „evropská národnost“ ve formuláři ke sčítání lidu podle Zwyrtek Hamplové nic neznamená. „Je to slovo na papíře. Vyplněná ‚evropská národnost‘ ve formuláři při sčítání lidu vypovídá mnoho, zejména o člověku, který ji do oné kolonky vyplnil,“ píše advokátka.

Především to o člověku vypovídá, že nezná pojem národnost. „Národnost sama o sobě má určité premisy. Znaky národa, od kterého se odvozuje národnost, jsou společná historie lidí žijících na daném území, ono vlastní území dané často složitým historickým vývojem, osobní sounáležitost určité skupiny lidí, společná osobitá kultura a vlastní jazyk,“ připomíná Zwyrtek Hamplová.

Nic z výše zmíněných však Evropa jako celek nemá. „Evropa jako světadíl, nikoli národ, nemá žádnou společnou historii, naopak se jednotlivé národy na jejím území bily hlava nehlava, a to poměrně donedávna. Evropa nemá také žádnou jednotnou kulturu, nehovoří se zde stejným jazykem, a o sounáležitosti všech lidí lze hovořit jen ve snech,“ pokračuje. Evropa má zatím společné jen úřady, a to ještě s velmi diskutabilními výsledky.

„Tedy Evropa nemá zatím zhola nic, co by mohlo znamenat, že je národem, tedy nemá nic, co by kohokoli opravňovalo, má-li hlavu na správném místě, uvádět do kolonky u sčítání lidu národnost ‚evropská‘,“ shrnuje Zwyrtek Hamplová.

Dále se k tzv. „evropské národnosti“ může hlásit ten, kdo o naši zemi nestojí.

• Původní text ZDE

„Protože uvést svou národnost jako evropskou, to může prohlásit jen člověk, který se buď necítí být doma v žádné evropské zemi, a tedy to bere tak nějak světadílně ‚všude a nikde‘, nebo který svým národem naopak pohrdá, a proto se ho daným výrokem zříká, neb s ním nechce mít nic společného. Ani na tiskopise,“ poznamenává.

Anebo to může být považováno za jasné gesto – kterým chce deklarovat, co by dotyčný preferoval, ocitl-li by se v politice. Evropu před vlastním národem, protože doba národů podle něj skončila.

V této souvislosti připomíná, že to, že jsme Evropané, si musíme uvědomovat ve zcela jiný okamžik. A sice, když nám chtějí Evropu okupovat lidé z jiných světadílů. Pak si na to, že náš národ je evropský, je nutné opravdu vzpomenout. Jenže bývá bohužel nelogickým pravidlem, že ti, kteří propagují evropskou národnost, která neexistuje, současně hlásají, že Evropa může patřit všem, což je tvrzení tak nebezpečné, že Evropu samu až sebevražedně ohrožuje. Nebo chtějí být evropské národnosti právě proto – aby mohli Evropu otevřít komukoli? A ona evropská národnost je k tomu první krok?“ táže se advokátka.

Závěrem Zwyrtek Hamplová reaguje na výzvy poslanců, aby lidé vyplňovali „národnost evropskou“ – cituje jejich slib, který poslanci skládají: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“