Čtenáři knížky Kláry Samkové si mohou znovu přečíst, že islám není primárně náboženstvím, ale ideologií, která nás ohrožuje. Proto nemá v Česku co dělat. Je to „náboženství a ideologie smrti“. Podle novinářky se lze s myšlenkami Kláry Samkové ztotožnit. Lze např. přijmout tvrzení, že muslimské právo není kompatibilní s naším právním řádem. V knize však najdeme i pasáže, které jsou mnohem problematičtější. „Spornější už to je v pasáži o ‚tureckém nebezpečí‘. A značně nevkusný je apel na čtenáře, aby volili do senátu jisté osoby,“ napsala Slezáková.

Celý text recenze najdete zde.

Advokátka Samková přešla na sociální síti Facebook do protiútoku. „Ne příliš vážená Alena Slezáková: napsala jste recenzi o mojí knížce, leč mám zde důkaz, že pokud jste ji vůbec držela v ruce, tak jste ji ledabyle prolistovala a tam, kde se vám to hodilo, jste mi ve své recenzi vyčetla přesně to, co jsem napsala OBRÁCENĚ, než Vy uvádíte,“ udeřila.

Slezáková v recenzi např. připomněla Ježíšova slova „Když tě někdo udeří do tváře, nastav mu i druhou tvář“. Vysvětlila je jako výzvu k toleranci. Samková však oponuje, že to tak nemyslela ani ona a pravděpodobně ani sám Ježíš. A ve své knize jasně vysvětlila, proč si to myslí. Ježíš tím prý chtěl říci, že je lepší vyhnout se konfliktům a je lepší aktivně pracovat na zlepšení svých životních podmínek. Člověk podle Ježíše udělá lépe, když svou energii nevrhne do konfliktu, ale do péče o sebe a své bližní. Ale pozor, vše má své hranice.

„Když Ježíš stojí před veleknězem a veleknězův sluha mu dá políček, Ježíš nenastavuje svou druhou tvář pro další ránu, ale ptá se ‚Proč mě biješ? Řekni, co bylo řečeno nesprávně‘ (Jan 18,23),“ cituje Samková jeden z příkladů, kdy novinářka nepřesně citovala z její knihy.

„TAKŽE: P r o s í m: když píšete recenzi na knihu, tak pište recenzi na knihu podle toho, co tam je napsáno, a ne toho, co byste tam asi ráda viděla Vy,“ uzavřela advokátka.

Klára Samková doslova napsala:

Ne příliš vážená Alena Slezáková: napsala jste recenzi o mojí knížce, leč mám zde důkaz, že pokud jste ji vůbec držela v ruce, tak jste ji ledabyle prolistovala a tam, kde se vám to hodilo , jste mi ve své recenzi vyčetla přesně to, co jsem napsala OBRÁCENĚ, než Vy uvádíte.
K Vaší citace Bible, resp. Evangelia podle Matouše, 10:34, totiž " "Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč." jste se pokusila (pro všechny křesťany značně směšně) dokázat že křesťanství není žádné mírumilovné náboženství. Bohužel je vidět, že stejně jako mnozí,i Vy s radostí vytrhnete Ježíšova slova z kontextu a neváháte je absolutně zneužít. Ale, kupodivu, čirou náhodou, zrovna minulou neděli měl náš emeritní biskup Dušan Hejbal na toto téma obsáhlé a velmi poučné kázání. Nicméně nebudu se zaštiťovat autoritou své církve, ale verši, které jste takto zpotvořila. Ty totiž byly vyřčeny apoštolům, které Kristus vyslal kázat jeho víru . Upozorňoval jimi, že lidé nebudou jednotni a nebudou ochotni se k víře přihlásit. Jde tedy o ideologický boj, kde Ježíš povzbuzuje ke statečnému vyznání víry (viz Mt 10:26-32) a upozorňuje, že tento ideologický boj rozvrátí i rodiny. Což je ostatně průvodním jevem každého ideologického boje. S mečem" jako fyzickým násilím to tedy ovšem nemá vůbec nic společného, což zjevně nechápete.
Stejně tak jste naprosto převrátila i moje další citace Bible. Uvádíte: "Samková připomíná křesťanskou toleranci a několikrát cituje Ježíše, například výzvu, abychom milovali své nepřátele a abychom, když nás někdo udeří na pravou tvář, nastavili i tu druhou." Samozřejmě, že by se mohlo zdát, že vyzývám k nečinnosti a k tomu, nechat si všechno líbit. Přitom přesný opak je pravdou.
Uvedu celý text, jak jsem jej napsala, aby bylo vidět, co jste s ním provedla:

"Dalším příkladem, proč Evropa odmítá „být jako oni“ a raději hodlá tolerovat tak zvané „kulturní rozdíly“, je odkaz na jednání Ježíše Krista, na základ křesťanství. Například tato Ježíšova věta: „Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, tomu nech i plášť.“ (Mt 5,39 – 40). Do doby Ježíše panovalo starozákonní zub za zub, na což sám upozorňoval a říkal, že tímto způsobem se nemá jednat. Dovolte mi nyní se poněkud odchýlit od Nového zákona a přiklonit se k matematické teorii her. Existuje řada herních strategií a je matematicky prokázáno, která z nich je nejúspěšnější. Není to „půjčka za oplátku“, tedy „zub za zub, oko za oko“, ale strategie „půjčka, půjčka, oplátka“. Touto strategií, kdy si po určitou dobu necháme „... na hlavu“, docílíme eliminace náhody. Je jednání protivníka skutečné a záměrné, anebo je náhodné? V naší situaci na příklad: jsou útoky na Evropu a Evropany způsobené tím, že se islámu chytil nějaký pošahaný magor s psychickými problémy, anebo se jedná o systémovou strategii samotného islámu? Právě nyní, mám na mysli červenec 2016, se nacházíme ve fázi, kdy oficiální Evropa říká: „ne, jsou to individuální pošahaní magoři, kteří náhodně útočí, a s islámem to nemá nic společného“. Podle mého názoru toto není pravdivé vyhodnocení situace a bezpochyby Evropa dojde ke svému zděšení do fáze dvě, kdy zjistí, že ze strany islámu se jedná o systémové a připravované ideologicky podložené jednání. Tam ale zatím ještě nejsme, takže se vraťme ke strategii her. Jestliže nereagujeme na první nepřátelský akt a nepomstíme jej okamžitě, dáme touto strategií protivníkovi šanci, aby se celá záležitost urovnala smírem, což, i když máme nějaké vlastní ztráty, by i nás přišlo „levněji“, než kdybychom se do konfliktu vrhli s plnou silou. I tento aspekt v jednání Evropy vůči islámu zaznamenáváme. Vždyť je jednoznačně viditelné, že se Evropa obrací na muslimské státy a ptá se: „Myslíte to skutečně vážně? Opravdu jste to byli vy?“ Islámský stát samozřejmě nadšeně odpovídá, že to byl on – a hlavní muslimské státy v čele se Saúdskou Arábií mlčí a tváří se, že snad ani neexistují. Jak známo – kdo mlčí, souhlasí. A nyní se zase vraťme zpět k Ježíšovi. Ten totiž svými výroky odhaluje pravidla matematických strategických her a dosud zavedenou hru „půjčka za oplátku“, tedy starozákonní „oko za oko, zub za zub“, přeměňuje na již zmíněnou strategii „půjčka, půjčka, oplátka,“ protože ví, že je to strategie nepoměrně výhodnější a úspěšnější, i když, zejména z hlediska doby, ve které ji začal propagovat, velmi nedůstojná. Ježíš říká: „Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ (Mt 5,44) Inu, samozřejmě: eliminace konfliktu pomocí změny názoru protivníka by stále bylo energeticky nejvýhodnější řešení. Dále říká: „Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, tomu nech i plášť.“ (Mt 5,38-42). Jasně, to máme za sebou druhou půjčku. Jestliže přijdu o šaty a plášť a vyhnu se konfliktu o veškerý majetek, není to sice úplně spravedlivé, ale rozhodně to je pro mne ekonomičtější řešení než jít do konfliktu. Když si totiž uvolním ruce pro práci a nemusím se zabývat neproduktivním konfliktem, s naprostou určitostí si tu ztrátu nahradím nepoměrně rychleji, než kdybych bránila do krve šaty i plášť, na víc s výsledkem nejistým. Druhá půjčka však již není tak samozřejmá, jako ta první. Je v ní obsaženo již i varování, že třetí půjčka nebude. I o tom nás Ježíš poučuje, a to svým příkladem. Když Ježíš stojí před veleknězem a veleknězův sluha mu dá políček, Ježíš nenastavuje svou druhou tvář pro další ránu, ale ptá se: „Proč mě biješ? Řekni, co bylo řečeno nesprávně.“ (Jan 18,23)
Evropa nyní podruhé (obrazně řečeno) nastavila tvář, znovu se zeptala muslimů, jestli to myslí vážně a vražděním v Nice, těsně následovaným operetním sebe-pučem tureckého vševládce Erdogana, se jí dostalo ujištění, že ano. Muslimové, jak vidno, nejenom že neznají Nový zákon, ale také nestudují teorii her, když se domnívají, že tak jako to bylo podruhé, tak to bude potřetí, podesáté, posté. Což je úplně špatný předpoklad, a to jak z hlediska věroučného, tak z hlediska matematického."

TAKŽE: P r o s í m: když píšete recenzi na knihu, tak pište recenzi na knihu pode toho co tam je napsáno a ne to, co byste tam asi ráda viděla Vy.
Ach jo, Tomáš Tyl: je o marný, marný, marný...