Klausovo vystoupení začalo velmi nezvykle. Totiž představením, při kterém se Václav Klaus prezentoval jako perzekvovaná oběť komunistického systému a následně hlavní tvůrce české cesty ke svobodné společnosti.

„V šedesátých letech jsem měl jako mladý ekonom Československé akademie věd možnost být u přípravy tehdejší relativně radikální ekonomické reformy,“ spustil hned po pozdravu. Sovětskými komunistickými vůdci prý byla tato reforma považována za tak nebezpečnou, že vyslali půl milionu vojáků, aby tento vývoj násilím zastavili.

„Byl jsem považován za jednoho z antikomunistických a antimarxistických ekonomů, a proto jsem byl z Akademie věd vyhozen. Dalších 20 let jsem musel strávit v relativně podřadných zaměstnáních,“ vyprávěl dále.

Před třiceti lety se pak stal členem první nekomunistické vlády. Pak vyjmenoval všechny funkce, kterými prošel, a nazval se „rozhodujícím tvůrcem české ekonomické transformace, která po téměř půl století centrálního plánování vytvořila v naší zemi tržní ekonomiku“.

Z těch všech důvodů by prý měl být považován spíše za odpůrce Ruska. Ve skutečnosti je prý ale odpůrcem Sovětského svazu a jeho ideologie. Pokud jde o Rusko, snažil se prý v každé své funkci rozvíjet mezi oběma zeměmi standardní vztahy, navzdory pohnuté vzájemné historii, která jemu samotnému negativně ovlivnila nejproduktivnější roky jeho života.

„Tento můj osobní prožitek mne nijak nezaslepil,“ ujistil. Rusko prý nedémonizuje, ani jeho současného prezidenta. Respektuje, že Rusko má své vlastní národní zájmy, nepochybně odlišné od zájmů našich a kterékoliv jiné země. A doporučuje, aby tyto ruské zájmy respektovali všichni.

Ruský politický i hospodářský systém podle něj stojí na jiných základech než systém náš, nemluvě o systémech západních. To je důvodem, že je tento systém „méně demokratický a více autoritářský, než bychom považovali za přijatelné“.

To obnáší mimo jiné tvrdou ruku státních intervencí do ekonomiky, ale i omezování lidských svobod. Na druhou stranu rozdíly jsou podle něj pouze v rozsahu intervencí státu, nikoliv v podstatě systému, protože i v západních zemích je dnes toho intervencionismu čím dál více.

„Navzdory všem těmto problémům je současná ruská společnost daleko více svobodná než kdykoli ve své historii,“ prohlásil Václav Klaus. Odmítá názory, že Rusové na tom byli lépe v devadesátých letech. Svobodu bychom podle něj neměli zaměňovat s anarchií a chaosem, do kterého se jelcinovské Rusko propadlo.