Při zahájení školního roku rozdávali prezident Petr Pavel, premiér Petr Fiala i ministr školství Mikuláš Bek úsměvy na všechny strany a před žáky, studenty i pedagogy se přiživovali na slavnostních chvílích ve školách. Při jejich odtrženosti od života obyčejných lidí se není co divit, že vojáka, politologa ani muzikologa až dosud nenapadlo, že by z titulu svých funkcí mohli pomoci řešit jeden z nejpalčivějších problémů, jemuž čelí mnohé základní, ale i střední školy. Tím je stále víc narůstající agrese, násilí a šikana, které otravují vzduch na školách. Než kousnout do kyselého jablka a napomoci řešení je nejen pro tyto tři zmíněné politiky pohodlnější tvářit se, že takový problém neexistuje.

Ten přitom narůstá od skončení covidové krize, na což po její odeznívání začátkem roku 2022 upozorňovali, že nejen růst agrese bude nevyhnutelným důsledkem covidových omezení a izolací. „Na to se nedávno zaměřil průzkum, který do mediálního prostoru přinesl téma většího nárůstu depresí, úzkostí a sebevražedných myšlenek mladých. Mám z praxe desítky případů, kde z těchto důvodů došlo ke zhoršení. Jedná se například o vyhýbání se výuce, neboli žák chodí takzvaně ‚za školu‘. Vůbec vás nenapadne, že to může souviset s covidovým obdobím. Až později se dostaneme k tomu, že se ten žák v té době ‚změnil‘. A jak? Omezení kontaktů, preference sociálních sítí, panické stavy a právě sebevražedné myšlenky,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz psycholog Daniel Štach se zkušenostmi na speciální škole a s krizovou intervencí dětí a terapeutickou prací s nimi.

Jestliže zavřete děti na rok u počítačů, tak se nedivte

Za dva a půl roku od covidu si vyslechl dost příhod ovlivněných narušenou psychikou. „Jeden student mi popisoval, jak seděl na balkonovém zábradlí a čekal, co se stane. Umíte si představit, kdyby v tom byl navíc alkohol, jiné drogy, nešťastná láska? Byl by to další zářez do statistik. Nebo jedna studentka po izolacích a lockdownech ani nepřišla na závěrečné zkoušky,“ vybavuje si odborník. To, že spouštěčem agrese, úzkostí, depresí i sebevražedných myšlenek u školáků byl covid, se dá poznat z témat, která dospívající řeší a jsou ochotni o nich mluvit. „Psycholog mapuje, doptává se a rozvíjí tak dialog. Dozvídá se, jak konkrétní student prožíval určité situace nebo období, co se dělo v rodině, co vnímal jako stres nebo zátěž na škále nepříjemnost až trauma, protože se něco zásadně změnilo,“ vysvětluje Daniel Štach.

„Jestliže zavřete děti na rok u počítačových zařízení, kde si stahují porno nebo se dívají na popravy v přímém přenosu, co můžete čekat jiného než růst agrese? V běžných filmech ve druhém televizním prime timu se vysílají popravy lidí. Já jsem si na to u Novy stěžoval, jak je možné, že se děti mohou dívat na to, jak jeden člověk popraví druhého. A oni odpoví: ‚Scéna je smutná, ne však drastická‘. Ale o moc jiné to není ani u dalších televizí. Nebo nedávno mi známí říkali, jak jsou děti nuceny se v rámci rodinného života dívat na horory, a to opravdu děs nahánějící horory. Někdo je snáší dobře, někdo blbě. Ale právě těm, kteří to snášejí blbě, v rámci rodiny ukazují ty nejhorší scény. Bratranci si pustili horor a holčička se na to musela dívat, až z toho nadskakovala. Takže děti jsou naučeny na poloválečné prostředí od raného dětství,“ říká pro ParlamentníListy.cz Jeroným Klimeš, který se zaměřuje na psychologii rodiny.

Každá generace je bezohlednější a tvrdší než předchozí

Pro to, co se dnes děje – a to nejen mezi dětmi – má své vysvětlení. „Každá generace je bezohlednější, tvrdší a egoističtější, než ta před ní, generaci od generace se to zhoršuje. Jak zmizela morálka, tak je naprosto běžným jevem, že lidé lžou, a soudy na to nesmějí nijak reagovat. Když dokážu soudu, že tenhle člověk chronicky lže, tak ta informace nemá pro soud žádnou hodnotu, musí ji ignorovat. To, že je ten člověk lhář, musí soud znovu a znovu dokazovat na každé jeho větě. Ale je to těžké, když ten člověk lže, jak otevře pusu. Tihle lidé jsou cvičení a, bohužel, mí kolegové psychologové je v tom podporují, že lhaní je správné, ba až možná zdravé. A v této bezohledné společnosti, kde bezcharakterní chování je normou, a kdo nelže, tak se to bere, že je blbej, se potom divte, že ty děti jsou obrazem svých rodičů. Protože to, co zažívají děti v rámci rodin, dřív tolik nebylo,“ míní psycholog.

Poukazuje na to, že ve společnosti přibývá hrubost a bezohlednost. „Všichni sociální pracovníci a soudci mi říkají, že jsou zoufalí z toho, jak jsou na sebe lidi hnusní. I v soudních síních se lidé chovají, jak si nikdo v minulosti chovat nedovolil. Brutalita společnosti roste. Jak se programově ruší morálka, tak ruku v ruce s tím jde brutalita mezilidských vztahů. A děti v tom jedou setrvačností. Střední škola, když má problémového žáka, tak může říct, že je výběrová škola, a zbavit se ho. Ale na základní škole musíte i takového žáka držet až do okamžiku, kdy se chová kriminálně a pak ho dají do výchovného ústavu. Učitelé na základních školách mají minimální možnosti tomu psychopatickému chování dětí bránit,“ upozorňuje Jeroným Klimeš na to, v jaké bezvýchodné situaci se kantoři za mlčenlivého přihlížení Mikulášů Beků a spol. nacházejí.

Celoplošný koktejl napětí a rozdělování společnosti

O tom, že se po covidu dost změnilo chování žáků, že z jejich strany přibylo agrese, hádek a že jsou hůře zvladatelní, by podle Daniela Štacha mohli jistě dlouho vyprávět učitelé. Jeden z nich líčil, jak se hned na začátku školního roku v sedmé třídě jedné z pražských škol řešila šikana, jejímž účastníkem byl žák z Ukrajiny. „I válka na Ukrajině se dá počítat mezi faktory, které negativně působí na psychiku dětí ve školách. To je aktuální fenomén globalizace, elektronizace informací a jejich obrovský nápor na mladé. Sype se to ze všech stran. Každý mladý člověk si skládá svou představu o světě, hledá důvody proč se to děje. To je samostatné a obrovské téma. Do principu šikany si můžete vložit množství racionalizací a dosadit si viníky v dosahu,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Daniel Štach.