Matěj Stropnický se rozhodl blíže se zabývat kauzou žižkovské Kliniky, které město nechce prodloužit smlouvu o užívání budovy bývalé plicní kliniky. Město totiž argumentuje tím, že jednání zástupců Kliniky je v rozporu s kolaudačním rozhodnutím objektu. Jenže toto rozhodnutí městu chybí.

Stropnický tak upozorňuje na to, že vlastně nikdy ani nebylo vydáno. „Když byl objekt někdy v šedesátých letech dokončen jako plicní klinika a byl už ohlášen termín přestřihávání pásky kterýmsi městským tajemníkem KSČ, ukázalo se, že dosah rentgenového záření z tehdejších přístrojů na okolní zástavbu neodpovídá normám. Jenomže tajemník už měl připravené přestřihávací nůžky, hrozila blamáž a postih podřízených,“ píše Stropnický s tím, že klinika byla otevřena „v provizorním režimu“, ve kterém fungovala padesát let bez kolaudačního rozhodnutí.

„Nemít ho znamená, že stavba ve smyslu stavebního zákona vůbec neexistuje,“ tvrdí Stropnický a vyvozuje ze situace důsledky. Pokud totiž nikdy žádné kolaudační rozhodnutí neexistovalo, je nutné se ptát, proč tedy stavební úřad lpěl na užívání budovy „v souladu s kolaudačním rozhodnutím“ a proč nemůže prodloužit Klinice smlouvu.

„Musíme být ještě chvíli trpěliví, ale vypadá to zatím buď na svévolné jednání stavebního úřadu, nebo na zasahování samosprávy do výkonu státní správy, a dost možná na obojí,“ uvažuje Stropnický a na závěr přichází s dotazem k zamyšlení. „Kdo tu vlastně porušuje právo: Klinika, nebo stavební úřad, majetkový úřad a vedení radnice?“

Celý text příspěvku:

oficiálně požádal žižkovský úřad o předložení kolaudačního rozhodnutí objektu Klinika. Historka nikdy nezkolaudované polikliniky je takováto: Když byl objekt někdy v šedesátých letech dokončen jako plicní klinika a byl už ohlášen termín přestřihávání pásky kterýmsi městským tajemníkem KSČ, ukázalo se, že dosah rentgenového záření z tehdejších přístrojů na okolní zástavbu neodpovídá normám. Jenomže tajemník už měl připravené přestřihávací nůžky, hrozila blamáž a postih podřízených. A tak plicní kliniku otevřeli jakože v provizorním režimu. A padesát let byla takto provozována, aniž kdy získala kolaudační rozhodnutí. Nemít ho znamená, že stavba ve smyslu stavebního zákona vůbec neexistuje. Jestli se skutečně ukáže, že objekt nikdy nebyl zkolaudován, bude potřeba se ptát: 1/ na základě čeho/jakého pokynu vyzval stavební úřad nájemce objektu k jeho užívání "v souladu s kolaudačním rozhodnutím", 2/ na základě čeho tvrdí Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, že nemůže prodloužit nájemní smlouvu iniciativě Klinika, která budovu užívá v "rozporu" s kolaudačním rozhodnutím a konečně 3/ jaké tlaky tedy způsobily, že stavební úřad vyzýval a majetkový úřad odmítl prodloužit? Musíme být ještě chvíli trpěliví, ale vypadá to zatím buď na svévolné jednání stavebního úřadu nebo na zasahování samosprávy do výkonu státní správy, a dost možná na obojí. Pak bude ovšem na místě otázka čtvrtá: kdo tu vlastně porušuje právo: Klinika, nebo stavební úřad, majetkový úřad a vedení radnice?