Podle něj v americko-ruských vztazích soupeří dva typy korporátní kapitalistické demokracie. Západní, založený na ochraně občanských práv de facto proti státu. A východní, založený na ochraně státu de facto proti rebelskému občanovi.

„Z pohledu státu je vždy nejvýhodnější stabilita a zachování statu quo. Přesto v našem typu demokracie zajišťujeme právo na další a další volby, a tím i věčnou svobodu výběru, který stabilitu ruší. Nelze nic naplánovat, nic dopředu vědět, ale vyberete-li si u voleb špatně, můžete to zanedlouho změnit. To vytváří na západní demokratické scéně vysoce nestabilní, leckdy až chaotické, ale politicky maximálně svobodné prostředí,“ popisuje Kmoníček západní demokracii.

A co východní typ demokracie, představovaný Ruskem? „Chrání stát i jeho stabilitu, a proto musí svobody občana omezit. V takové zemi se snadněji stavějí silnice, přehrady a velké projekty počítající s více než maximálně čtyřletou expirační dobou politika. Platíte za to ale tím, že když už si někoho zvolíte, budete jeho tvář vidět na televizní obrazovce po desetiletí,“ pokračuje Kmoníček.

Protože se však obě demokracie v principu neliší v tom, čeho chtějí dosáhnout – tedy maximálního zisku – navzájem se jejich existence nevylučuje a můžou do vysoké míry na tvorbě zisku kooperovat. Konflikt nastává tehdy, kdy se jeden typ demokracie pokusí ten druhý nahradit, upozorňuje Kmoníček.

Poukazuje na to, že jedním z hlavních rozdílů mezi politiky v USA najednou nebylo to, zda je dotyčný v jedné, nebo druhé straně, ale jaký má názor na celosvětové poslání USA. Jedni viděli cestu v americkém soustředění se na sebe sama, druzí v obraně zájmů daleko za hranicemi. A dělicí čára mezi nimi šla napříč, nehledě na stranickou příslušnost.

Prezident Donald Trump není v principu ani typický republikán, ani typický demokrat, pokračuje dále Kmoníček s tím, že Trump je dnes hlavně typický „fundamentalista“, který chce Ameriku vrátit k fundamentu, tedy základním hodnotám a léty ověřeným zjednodušeným pravdám. Jeho pohled je navíc diktován geopoliticky, nikoliv ideologicky, a proto nevidí nutnost sporu. To mu umožní dohodu s Ruskem tam, kde ji lze najít, neboť geopoliticky není k soupeření důvod.

Na druhé straně má takové porozumění své ideologické limity, připouští Kmoníček. Ruský typ demokracie opravdu není ten náš západní. Proto s ním budeme dále soupeřit a on bude soupeřit s námi. My budeme upozorňovat na svobody, které naše verze demokracie dává, Rusové na výhody politické stability a předvídatelnosti, které přináší ta jejich. „O tom, který systém je lepší, se neshodnou. To je dobře. Svoboda je přece v možnosti výběru, a v tomto případě lidé mezi námi volí nohama. A zatím jsou to pořád spíše Rusové, kteří utíkají k nám. Opačně šel Gérard Depardieu, a to nikoliv v čele davu. Mimochodem i ten už je prý zase pryč,“ uzavřel své zamyšlení Hynek Kmoníček.