„Paul Polansky vystavěl svůj román na zjištěních z dokumentů o táboře v Letech a na faktech o roli české šlechty a úředníků při zakládání a vedení tábora, který se krutostí v mnohém vyrovnal německým koncentračním táborům. Tato domácí krutost, podobně jako krutost při vyhánění Němců po druhé světové válce, vyvrací falešnou představu o Češích jako o pouhých obětech druhé světové války,“ píše na poslední stránce knihy slovenský literární vědec a současný čestný předseda Občianskej konzervatívnej strany Peter Zajac. Osud této knihy, která je však podle jejího vydavatele Fedora Gála podivným mišmašem faktů a fikce, je také dost podivný.

Samizdat v demokracii

Vydalo ji v roce 1999 nakladatelství GplusG a z anglického originálu přeložila Vladimíra Žáková. Krátce po jejím vydání se údajně s Polanským v jedné literární kavárně sešel potomek literárních hrdinů Bouře Karel Schwarzenberg a navrhl, že věnuje nějaké peníze pro pietní místo v Letech. Ale jde jen o tvrzení z druhé ruky, takže je ho třeba brát s odstupem. Když ParlamentníListy.cz požádaly přes volební tým Karla Schwarzenberga, aby se k určitým informacím vyjádřil, dodnes to neudělal. Až při nedávné debatě MF Dnes se ho člen Zemanova volebního týmu zeptal, jestli měla jeho rodina někdy něco společného s táborem pro Romy v Letech u Písku. Schwarzenberg na to řekl, že tábor sousedil s pozemky, které patřily jeho rodině. „Vím o knize, která tvrdila, že jsme s tím měli co do činění, prozkoumalo to několik historiků a zjistili, že to byla pustá pomluva,“ dodal ještě předseda TOP 09.

Na tiskovou konferenci k vydání knihy v roce 1999 přišel jeden novinář, jenž o ní nic nenapsal, a knihkupci ji odmítli. Nikdo o ní nejevil zájem. I další osud knihy je více než podivný. V patře nad skladem nakladatelství prasklo vodovodní potrubí a téměř celý náklad Bouře byl zničen. Pojišťovna škodu zaplatila a příběh se uzavřel. Zbylo několik výtisků, které se dodnes šíří jako zakázaná literatura za bývalého režimu. Zájemci si knihu kopírují na xeroxu. Ostatně takovou kopii má třeba Zdena Mašínová. A když autor tohoto článku prohlásil, že mu byl půjčen originál, přihlásili se hned tři zájemci o kopii. „Další náklad se nevytiskl, protože knihkupci o ni nejevili zájem a po čase jsem nakladatelství GplusG převedl na kolegyni, která ho pak spojila s dětským nakladatelstvím Baobab, čímž se podstatně změnil ediční profil,“ vysvětluje dnes tehdejší nakladatel Fedor Gál a dodává: „Kniha Bouře se stala „hitem“ až po několika skandalizujících článcích.“ Paul Polansky teď podle posledních informací vede Roma Refugee Fund v Kosovu.

Pasáže z Bouře

„Přestože většina zde vylíčených incidentů a událostí se stala, všechny postavy jsou smyšlené,“ napsal na úvod knihy Bouře Paul Polansky. Rodiče Karla Schwarzenberga jsou v tomto románu uváděni pod pseudonymem Weissenberkovi. Ostatně jeho název je odvozen od živelné pohromy, která se nad schwarzenberským panstvím přehnala v roce 1939 a zkosila čtyřicet procent vzrostlých stromů. V knize je pak skrytě naznačeno, že knížecí rodina využívala k levné práci na polomech vězně z kárného a později sběrného tábora Lety u Písku, byť na stránkách se píše o táboře Roky.

V páté kapitole, která je časována rokem 1940, se mimo jiné píše: „Před týdnem začali slovenští dělníci knížete Alberta spolu s první várkou vězňů stavět pracovní tábor u Roků.“  V následné kapitole se stejným datováním je toto: „Tábor v Rokách měl jen 680 vězňů. Většina z nich byla práce neschopná.“ Následně tam byli také internováni, alespoň podle knihy, Židé. „Vládní výnos z 13. března 1939 na zřízení pracovních táborů byl vydán se zřetelem na Cikány. Ale od té doby, co byly vybudovány Roky, bylo v nich internováno jen málo Cikánů. Proč to?“  Ptá se v deváté kapitole kněžna Teresa. Následně jsou pak v ději do tábora sváženi i Romové. Ženy a děti trpí v příšerných podmínkách a umírají, muži ve skupinách těží dřevo v katastrofou poničených lesích.