Nejčastějším mýtem v současnosti je, že se lustrace týkají jen spolupracovníků Státní bezpečnosti. Podle zákona č. 451/1991 Sb. (velký lustrační zákon) o některých předpokladech pro výkon vybraných funkcí ve státní správě nesměl být občan ucházející se o příslušný post v období komunistického režimu příslušník Sboru národní bezpečnosti zařazený ve složce Státní bezpečnosti.

Velký lustrační zákon se netýkal jen spolupracovníků StB

Takový člověk dále nesměl být evidován v materiálech StB v kategoriích rezident, agent, držitel propůjčeného bytu, informátor a ideový spolupracovník. Nemohl být také funkcionářem Komunistické strany Československa, okresním tajemníkem počínaje a členem ústředního výboru konče. Výjimku mají jen ti, kteří měli funkce v období od 1. ledna 1968 do 1. května 1969.

Seznam dále pokračuje, týká se i členství v Lidových milicích nebo v akčním výboru Národní fronty či prověrkových komisí po 25. únoru 1948 a po 21. srpnu 1968. Je tedy jasné, že se „velký lustrační zákon“ netýká pouze spolupracovníků StB.

Nejčastěji se lustracím vytýká paušalizace viny

Evidence tajných nebo ideových spolupracovníků se zjišťuje dotazem na Archiv bezpečnostních složek Ministerstva vnitra ČR. Stejně se zjišťuje, zda byl žadatel o lustrační osvědčení příslušníkem StB.

Nejčastější výtka na prověřování evidenční záznamů směřuje na prosté prověřování záznamů. Žadatelům vadí, že se dále nezkoumá, zda spolupracovali aktivně nebo ne. Lustračnímu zákonu se proto vytýká paušalizace viny.

Velká lustrační kauza za ministra Grosse

Vydávání lustračních osvědčení bylo většinou spojeno s různými aférami. Jedna z nich se stala v roce 2001, když tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross oznámil, že některým ze 150 tisíc prověřovaných osob na počátku devadesátých let bylo osvědčení vydáno neoprávněně.

Nakonec se odhalilo pouze 117 případů. Všechny se týkaly bývalých příslušníků vojenské kontrarozvědky, která byla součástí StB. Dokumenty vydávalo Ministerstvo vnitra, přestože nemělo k dispozici evidence Ministerstva obrany, pod něhož byla kontrarozvědka v roce 1990 převedena.

Na Slovensku lustrace už neplatí. U nás byla jejich platnost prodloužena na neurčito

V roce 1992 navíc Česká národní rada schválila zákon č. 279/1992 Sb. (malý lustrační zákon), který stanovil předpoklady pro funkce v Policii ČR a ve Sboru nápravné výchovy ČR. Ačkoliv se zde po roce 89 pohybovalo nejvíce bývalých příslušníků StB, byla zde paradoxně uplatněna mírnější podoba zákona.

Na Slovensku se pak situace odlišuje. Za vlády Vladimíra Mečiara nebyly lustrační zákony uplatňovány a po roce 1996 pozbyly platnosti. V Česku byla jejich platnost opakovaně prodlužována, až se v roce 2001 prodloužila na neurčito.