Britové si minulý týden řekli, že už nají Bruselu plné zuby a řekli EU sbohem. Ve stejné době do země přijel republikánský kandidát na prezidenta USA Donald Trump a ve Skotsku pochválil Brity, že se rozhodli správně. Možná mu uniklo, že většina Skotů hlasovala pro setrvání v EU, ale to mohlo být Trumpovi v podstatě jedno. Poslal tím vzkaz především Američanům: I vy můžete odhodit okovy, naznačoval.

Otázka je, zda Američané na jeho rétoriku nakonec přistoupí. Frustrace z establishmentu je společná příznivcům brexitu i voličům Donalda Trumpa, ale ti druzí teď mají šanci vidět, kam může směřovat „krok do neznáma“. Po britském rozhodnutí obchází trhy nejistota. V ostrovním království se množí útoky na cizince a k dovršení všeho zlého není jasné, zda Velká Británie bude i nadále velkou. Pokud se od ní oddělí Skotsko a Severní Irsko, nastanou další problémy.

Američané si mohou vybrat mezi Trumpem a Hillary Clintonovu. Tu mají občané Spojených států před očima už třicet let a jsou z ní mnohdy unavení. Vědí o ní, že má své škraloupy. Na druhé straně představuje určitou jistotu. Jistotu, že vše bude fungovat alespoň tak, jako doposud a možná se i něco změní k lepšímu, byť jen zvolna.

„A možná nejdůležitějším poučením může být, že pravda, citovaná tak často, že působí jako otřepané klišé, má stále svoji váhu. Ano: každý hlas se počítá. Pro brexit většinově hlasovali starší voliči a zvítězili i proto, že těch mladších, kteří teď říkají, že ‚by bývali byli rádi zůstali‘, nepřišlo k urnám dost. Možná si řekli, že TO, tedy brexit, se přece nemůže stát. Ale stalo se. A stát se může i Donald,“ uzavírá Anýž.