„Bramborový salát se stal běžnou součástí našich jídelníčků v 19. století. Pořád ale není zcela objasněné, proč se u nás po roce 1945 prosadil bramborový salát s majonézou. Jedna z teorií říká, že může jít o inspiraci ze Sovětského svazu,“ popisuje historik s tím, že v Rusku a na Ukrajině jsou saláty s majonézou velice populární. Franc zmiňuje například salát Olivier. „Ten se původně dělal podle dosti náročného receptu s nejrůznějšími luxusními ingrediencemi, například s langustami, ale pak se rozšířil i mezi širší vrstvy, což znamenalo odbourání těch dražších surovin. Ve výsledku tedy začal připomínat náš bramborový salát s majonézou, k jehož rozšíření přispěla i skutečnost, že se dala v lahůdkářstvích koupit předpřipravená majonéza a od konce 50. let se v obchodech prodávala průmyslově vyráběná majonéza Majolka.“

Komunistický režim ale štědrovečerní pokrm proměnil podle France ještě více. „Zajímavé je, že sekularizace, tedy snaha zbavit Vánoce náboženských prvků, se projevovala i v gastronomických trendech. A to třeba tím, že se do salátu začala přidávat uzenina, typicky gothaj nebo šunkový salám, což pochopitelně u vánočních svátků narušovalo jejich postní charakter. Podobně za socialismu došlo k tomu, že postní rybu začal na našich vánočních jídelníčcích nahrazovat vepřový řízek.“

A co třeba typické cukroví v českých zemích? „V raném novověku byla typická spíše vánočka.“ Říká historik a dodává: „Cukroví se u nás prosadilo až v 19. století a na počátku 20. století o něm kuchařské knihy už psaly jako o běžné záležitosti. Z dobových pramenů vyplývá, že se ho u nás lidé snažili alespoň v nějaké podobě péct i ve válečných a poválečných letech, kdy byly suché plody jako ořechy nebo mandle stejně jako tuk a vejce nedostatkové,“ říká Franc.

„Z hlediska receptur má naše cukroví hodně blízko k tomu rakouskému. V případě lineckých koláčků nebo išlských dortíčků k Rakousku odkazuje už samotný název. Německo naproti tomu klade větší důraz na kořeněnější sladkosti typu perníčků či sušenek speculatius,“ uvádí historik.