„Za funkčního období současné vlády není možné počítat se zvýšením televizních a rozhlasových poplatků. Koncesionářské poplatky naše vládní koalice zvyšovat nechce. Je zapotřebí to v současné době takto otevřeně říct. Myslím, že jsou k tomu správné důvody,“ řekl v červenci minulého roku v pořadu Otázky Václava Moravce ministr kultury Martin Baxa. Uplynulo jen něco málo přes rok od tohoto sdělení, funkční období Fialova kabinetu je sotva v polovině a veřejnost se ústy stejného politika dozvídá, že tomu bude přesně naopak. Tedy že se takzvané koncesionářské poplatky zvýší, ty televizní o 25 korun na 160 korun měsíčně a rozhlasové o deset korun na 55 korun za měsíc. A aby si na Kavčích horách a na Vinohradské mohli výskat ještě víc, vzroste až o 230 tisíc i počet plátců, protože by nově měli koncesionářské poplatky hradit i ti, kteří mají zařízení umožňující příjem veřejnoprávních médií – tedy i mobil, tablet nebo počítač.

Dokonalý názorový obrat šéfa resortu pochopitelně žádné velké nadšení ve veřejnosti nevyvolal. Ještě více než skutečnost, že si v době úsporných balíčků a deklarování utahování opasků zrovna Česká televize a Český rozhlas budou moci opasky povolit, rozhořčilo spoustu lidí to, že i jen vlastnictví mobilu schopného přijímat vysílání ČT a ČRo bude znamenat povinnost platit za produkci obou médií 215 korun měsíc co měsíc. Své odmítavé postoje daly nyní najevo i velké komerční televizní skupiny. Asociace komerčních televizí, která sdružuje skupiny Nova, Prima a Óčko, to napsala Ministerstvu kultury. Přidali se i vydavatelé zastoupení v profesních asociacích Sdružení pro internetový rozvoj (SPIR) a Unie vydavatelů (UV), kteří požadují po vládě stažení této novely z legislativního procesu.

O jakou odpovědnost má jít? Za politiku Evropské unie?

Argumentují tím, že v rámci informačního prostředí, které se stále více přesouvá do online prostředí, musejí v rámci rovnováhy fungovat vedle veřejnoprávních také silná soukromá média. Vydavatelé poukázali na to, že na rozdíl od veřejnoprávních soukromá média podléhají tržním principům a o své příjmy musejí proto v rámci konkurenčních mechanismů soutěžit. Ve spojení s kontinuálním přesunem působení veřejnoprávních médií do internetového prostředí a navrhovaným rozšířením výjimek z umísťování online reklamy, která je pro financování médií zcela stěžejní, se vydavatelství obávají toho, že by navržené úpravy mohly mít v důsledku velmi negativní dopad na soukromoprávní média, která tvoří nezbytnou součást mediálně-informační scény.

Tím ale výhrady vůči novele zdaleka nekončí. I když se veřejně diskutuje jen o změnách v poplatcích, nejde jen o ně. Návrh Ministerstva kultury například zavádí nový pojem ‚odpovědný přístup‘. Ten přitom nijak nedefinuje, a tak se může snadno stát ideologickým nástrojem v rukách státní moci, a proto budí zcela důvodné obavy. „Jedná se o termín čistě ideologický, který do zákona nepatří. Zavádí totiž nástroj, jímž lze požadavek objektivity, vyváženosti a všestrannosti kdykoliv omezit. Právě s odkazem na povinnost postupovat ‚odpovědně‘. O jakou odpovědnost má jít? Odpovědnost za politiku EU? Za zájmy definované naší vládou? Nebo o odpovědnost za jedinou pravdu v boji proti ‚dezinformacím‘, tedy v boji proti kritice?“ varuje před včleněním „odpovědného přístupu“ do novely zákona advokát Tomáš Nielsen, zakladatel Pro Libertate.