Merkelová od začátku migrační krize a rozhodnutí otevřít hranice milionu migrantů z Blízkého východu a Afriky čelila silnému tlaku voličů i vlastních stranických kolegů. Její postavení dále oslabily teroristické útoky a četné zločiny migrantů, o kterých po počátečním váhání německá média otevřeně informovala. Pověstným posledním „hřebíčkem do rakve“ se stal pro Merkelovou neúspěch při koaličních vyjednáváních se Zelenými a FDP.

Ačkoli většina politologů předpokládá, že nedávno započatá jednání o pokračování velké koalice s SPD budou na rozdíl od těch předchozích se Zelenými a FDP úspěšná, podle historika, publicisty a profesora na Svobodné univerzitě v Berlíně Paula Nolteho to konec politické kariéry Merkelové pouze o něco málo oddálí. „Merkelová odejde z politiky v následujících dvou až čtyřech letech. Radil bych ji, aby tak učinila nejpozději v roce 2020,“ uvedl Nolte v rozhovoru pro deník Die Welt.

Podle Nolteho by do té doby měla připravovat půdu pro předání moci svému nástupci. Nolte konkrétně hovoří o dvou jménech, která německé veřejnosti rozhodně nejsou neznámá. „Kdyby to bylo na mě, vybral bych ministerskou předsedkyni Sárska Annegret Kramp-Karrenbauerovou. Z analytického hlediska se však jeví pravděpodobnější variantou ministr financí a člen předsednictva CDU Jens Spahn,“ říká Nolte s tím, že výměna bude jednoznačné pozitivní krok.

„Letos osmatřicetiletý Spahn je ideálním kandidátem, který éru Merkelové zcela nezavrhne, ale zároveň prosadí potřebné modernizační prvky. Zejména s akcentem na posílení liberální ekonomiky. Nový vůdce křesťanských demokratů musí v každém případě stranu posunout dopředu,“ je přesvědčen uznávaný berlínský historik, který mimo jiné vyčítá Merkelové, že se pod jejím vedením stala CDU levicovější stranou.

„S novým vůdcem by se měla CDU stát opět konzervativní stranou,“ dodává čtyřiapadesátiletý Nolte. Právě posun zpátky do konzervativních pozic by mohl podle mnohých zastavit odliv voličů, který sice není tak výrazný jako u SPD Martina Schulze, ale přesto křesťanským demokratům velmi zkomplikoval situaci na domácí politické scéně. Někteří voliči přešli k Alternativě pro Německo a další k volbám jednoduše vůbec nepřišli.