Upravený zákon povoluje podle některých informací elektronické cigarety v restauracích, kouření na předzahrádkách i ve stanech na hudebních festivalech. Místopředseda klubu poslanců ČSSD Jaroslav Krákora změny zákona vysvětluje tím, že bez nich by se nepodařilo zákon vůbec prosadit. Mluví se také ještě o povolení kouření vodních dýmek v čajovnách a o výjimce kouřit v malých barech, kde se nevaří, jako je tomu například i na Slovensku.

Už nyní je ale jasné, že na druhé straně chce dost poslanců schválit co možná nejtvrdší podobu, která bude nejpřísnější v porovnání se všemi sousedícími státy. Ale zákon, má-li mít smysl, musí být dodržován, a není-li dodržován, musí být státní mocí vymáhán.

Příliš tvrdě pojatý protikuřácký zákon povede podle kritiků současné podoby návrhu zákona buď jen k jeho masivnímu porušování, a nebo neřízenému krachu malých hospod v malých městech, kde štamgasti nemají na výběr mezi kuřáckou a nekuřáckou restaurací, jak je tomu ve větších městech.

Své by o tom mohli vyprávět pivaři z Anglie, nebo Skotska, kde během pár let zkrachovala z důvodu zákazu kouření čtvrtina hospod. Argumentuje se oproti tomu ale tím, že si nyní do nekuřáckých hospod najdou cestu například rodiny s dětmi. Otázka je, zda je budou navštěvovat i ve večerních hodinách.

Další otázkou je pak podle kritiků problém kontroly dodržování zákona. Ptají se, zda budou zaměstnány stovky policistů a úředníků kontrolou, zda si někdo v hospodě nezapálí. Nejpravděpodobnější tedy podle nich bude, že se zákon bude obcházet a nebude dodržován. Již dnes existuje mnoho příkladů, jak se zákaz kouření v restauracích obchází po celém světě.

S cílem podpory malého podnikání zahrnul protikuřácký zákon v Kalifornii například tuto výjimku: kouřit nezakázal v těch podnicích, kde pracuje jen majitel. Napadne vás malá hospůdka s několika stoly. Omyl. Cigarety a vodní dýmky si ponechaly i velké restaurace, kde obsluhuje hned několik číšníků a servírek. Každý ale má ve firmě svůj podíl, a proto se zde zákon naoko neporušuje. Jinde zase fungovala právní klička, kdy bar není barem, nýbrž soukromým klubem, a obsluha tam není zaměstnaná, nýbrž se jedná o „dobrovolníky“ – to aby se na číšníky nevztahovaly zákony o ochraně pracovníků. Podobnou variantu obejití zákona už dříve zvažovala i řada našich restauratérů, pokud u nás projde.

Ještě vtipnější koncept vznikl v Minnesotě, jejíž zákaz kouření nazvaný Zákon o svobodě dýchání, obsahoval výjimku. Kouřit smějí herci při uměleckých vystoupeních. Zákon tak paradoxně přispěl k rozvoji kultury: ubylo hospod a přibylo divadel. Pořád se tam hraje jedna jediná hra: Číšníci přesvědčují kouřící štamgasty, že obejít zákon je tak jednoduché.