V rozhovoru pro server Forum24.cz Pavla Šafra Novák prohlásil, že ho překvapilo, že ještě ve francouzské migraci hájil československé komunisty z roku 1968 a velebil znárodnění podniků proti kapitalismu. Václav Havel naproti tomu upozorňoval, že jde o českou cestu k demokracii, ale k demokracii, kterou už svět dlouho zná a v Československu se v šedesátých letech nedělo nic výjimečného.

Spisovatel Milan Kundera na oplátku mluvil o svém kolegovi z branže a pozdějším prezidentovi Václavu Havlovi jako o „duševně chorém“ člověku.

„Na Havla tehdy zaútočil ad hominem, dokonce probíral jeho třídní původ (Havlovi byli před únorem velkokapitalisté), ale byla to pro něj traumatická debata a já myslím, že se z ní nakonec poučil a do politiky se dlouhou dobu nepletl. O Havlovi ovšem tehdy pod estébáckými štěnicemi mluvil jako ‚o duševně chorém‘ člověku, ale jak říkám, osobně si myslím, že se disidentů stranil, protože k nim nepatřil ani svým přesvědčením, ani svou náturou. Usilovně hledal nějakou přijatelnou koexistenci s normalizačním režimem, jenže marně,“ prohlásil Novák.

Překvapilo ho prý, jak prudkou debatu svým životopisem vyvolal, protože vlastně neudělal nic jiného, než že popsal Kunderův život a v žádném případě nenese odpovědnost za to, jak Kundera žil a žije.