V současné době Herzmann pracuje na projektu Český volič, který trvá již zhruba pět let. Podle jeho slov je to de facto sekundární analýza. „Je to přístup, ve kterém se snažíme spojovat různé poznatky o stavu a vývoji politického mínění v České republice,“ uvedl s tím, že to celé ještě doplňují i o jiné zdroje informací, jako jsou analýzy sociálních sítí. „Na základě toho my budujeme produkt, který může sloužit politickým stranám, státním institucím, či každému, kdo se o to zajímá,“ upřesnil.

Dnes se však zdá, že je to právě průzkum veřejného mínění, který téměř rozhoduje o výsledku voleb, jelikož politické strany si s oblibou dopředu tyto průzkumy a analýzy dělají. Na jejich základě pak sestavují své preference pro jednotlivé volební kampaně, poznamenal moderátor, kterému jeho poznatek sociolog v zápětí vyvrátil. „Ono se to tak může jevit, ale není to tak. Když to přirovnáme k marketingu, tak sebelepší průzkumy a vše, co na nich postavíte, vám nepomůže, když váš jogurt, nebude lidem chutnat,“ řekl a zmínil, že nejdůležitější je to, aby politické strany měly skutečně nějaký obsah, který mohou nabídnout. „Až nad ním se dá stavět marketing a právě k němu se pak dá využít třeba i projekt Český volič,“ míní.

V posledních parlamentních volbách se ukázalo, že českého voliče o trochu méně zaujal komplexní program standardních politických stran, ale spíše se orientoval na jednotlivá hesla, která uveřejnily takzvané nesystémové strany. „Český občan se podle Herzmanna soustředí na tyto drobnosti, jelikož celé voličské spektrum se nikdy nesnažilo porozumět komlexní politice a orinetuje se podle jednotlivých části, které jsou pro jednotlivce nejdůležitější,“ zdůraznil sociolog.

Připomněl i fakt, že když dříve tradiční pravice mluvila o zájmu určitých skupin a levice zase v zájmu jiných skupin, tak se zdálo být jednodušší, jak se budou vlastně lidé rozhodovat v tom, koho podpoří. „V našem případě se klasické, kamenné politické strany trochu unavily a v nově vznikající situaci už nenabízely řešení toho, co lidí zajímalo,“ uvedl s tím, že právě to dalo prostor protestním stranám.

Agentury podle Herzmanna mapují veřejné mínění v okamžiku sběru dat a u nás v Česku prý zpravidla žádná z nich neusiluje o to, aby ve skutečnosti odhadla skutečný výsledek voleb. „To je jakési novinářské klišé, ale v zásadě to přece čtrnáct dnů před termínem voleb ani nejde,“ řekl a dal za příklad, že v roce 2010 ještě čtrnáct dnů před parlamentními volbami byly výsledky poměrně dost nejasné. „I v roce 2013 se ukázalo, že k tomu rozhodnutí se dojde až v posledním předvolebním týdnu, a zcela markantně to nyní ukázaly i prezidentské volby, kde se to druhé kolo rozhodlo až v průvěhu posledního předvolebního týdne,“ řekl.

„Výzkumné agentury to vědí, ale novináři srovnávají jejich výsledky i třeba měsíc staré s výsledkem voleb; a to není rozhodně správný postup,“ vysvětloval sociolog a poukázal na to, že téměř čtyřicet procent lidí se rozhodne o tom, co bude ve volbách dělat, až v posledním týdnu.

Celý rozhovor ZDE

Poté mu moderátor položil otázku, jak často za čtyřicet let své praxe zažil okamžiky, kdy se na něj obraceli lídři politických stran, či volební manažeři a snažili se u něj orodovat, aby pro ně průzkumy vycházely lépe. „Nemohu mluvit za všechny agentury, ale slyšel jsem různé zkazky o tom, jak politici chtěli zlepšit své výsledky. A i o tom, jak některá agentura takovou možnost i nabízela. Osobně jsem u ničeho takového nebyl,“ řekl s tím, že dokud pracoval ve výzkumné agentuře, tak bylo známo, že s nimi pohnout nejde, a nabídky proto ani nedostával. „Možná jsem o takovou zkušenost chudší, ale řeknu vám, to mě opravdu nemrzí,“ uzavřel.