Podle Bollmanna byla Merkelová sama vůči Němcům ostražitá. Domnívala se, že většina Němců – hlavně těch ze západní části země – je kvůli dosaženému blahobytu zhýčkaná, a proto má strach ze změn.

Do určité míry se tak její pohled shodoval s tím, co si o Němcích mysleli obyvatelé zemí střední Evropy.

Naopak většina Němců viděla v Merkelové političku, která je chrání před všemi problémy tohoto světa.

Bollmann také uvedl, že rozhodnutí Merkelové ohledně uprchlíků z léta 2015 bylo vedeno pragmatickými pohnutkami. Uvědomovala si, že krátce poté, co z pohledu většiny Evropanů srazila na kolena Řeky, by bylo fatální, pokud by Německo uzavřelo své hranice. To by byl konec Schengenu a vinu by nesli Němci.

„Pak by možná přesně ty vlády, jež nyní kritizují počínání Berlína kvůli údajné přílišné vstřícnosti vůči uprchlíkům, zase pro změnu hovořily o surových a bezcitných Němcích,“ podotkl Bollmann.

Proto prý Merkelová, když zdůvodňovala rozhodnutí přijmout běžence, argumentovala humanitárními pohnutkami.

Přiznal, že v souvislosti s uprchlickou krizí Merkelová zcela podcenila obavy a pohnutky Východoevropanů, stejně tak, že jejich občané nemají obecně moc velkou zkušenost s migrací a také s lidmi s jiným než evropským původem.

„A mimochodem, kvůli uprchlíkům vznikl příkop i mezi Merkelovou a východními Němci,“ podotkl Bollmann.