„Obě strany bojující na Ukrajině se i ke konci letošního roku navzájem obviňují z příprav na další ofenzívu. Patová situace je patrná zejména ve městě Jasynuvata v doněcké oblasti, kde zemřelo v důsledku války mnoho ze 34 000 obyvatel. Jasynuvata je ze všech stran obklopena kontrolními body ukrajinských sil i proruských separatistů. Na jednom z nich právě Igor z povstaleckého tábora kontroluje projíždějící vůz. Ukazuje směrem Doněck a tvrdí, že tam leží ráj. Když naopak ukáže směrem ke Kyjevu, tak říká, že z této strany přichází fašismus,“ popisuje Huijboom.

Vedle nevyužívaného nádraží v Jasynuvatě se nachází bývalá policejní stanice, kterou separatisté zabrali a využívají ji jako své sídlo i vězení zároveň. V hlavní místnosti odděluje plot návštěvníky od vězňů. Právě zde jakási postarší žena mluví se svým vězněným synem, jehož tvář vypadá unaveně a ruce má natažené skrze plot směrem k ní. Poblíž stojí ženská dozorkyně s Kalašnikovem  a zakazuje ženě, aby se bavila pouze se synem a nikoli s jinými vězni. Samotní vojáci příliš o vězních mluvit nechtějí, ale dvacetiletá učitelka Veronica Knižniková tvrdí, že nejde o válečné vězně. „Jsou to vesměs zloději,“ vysvětluje a úplně opomíjí fakt, že zatčeni byli i ukrajinští vojáci.

celý text v angličtině máte k dispozici ZDE

Povstalci přicházejí dovnitř, jiní zase vycházejí ven. Někteří se smějí a žertují. Jedna žena sedí u čtyřech monitorů a kontroluje bezpečnostní kamery. Část velmi mladých vojáků sedí na pohovce, popíjí čaj a hraje si s německým ovčákem Sašou. Nad dveřmi visí obraz Josefa Stalina. „Mír může nastat pouze za situace, kdy Kyjev splní požadavky separatistické vády. Moji bratři v Novém Rusku v boji hájili své hodnoty. Na Ukrajině však zabíjí každého, kdo má odlišný názor na věc. Mohu vás ujistit, že máme mnoho sympatizantů i ve městech ovládaných kyjevskou vládou. Tamější obyvatelé se však bojí vyjádřit svůj názor,“ tvrdí ruský dobrovolník z Jekatěrinburgu Nikolaj.

„Musíme se o ty lidi prostě postarat. Když fašisté převzali v srpnu moc nad městem, tak jsme dobře věděli, že mezi sebou máme zrádce. Našli jsem je a vyřešili jsme to,“ popisuje Nikolaj bez toho, aniž by prozradil, jaký byl jejich další osud. Přestože byla dohoda o příměří podepsána již 5. září, zemřelo od té doby mnoho vojáků i civilistů. „Někdy může přijít mír pouze s násilím,“ směje se Nikolaj, což budí dojem, že o mír vlastně ani moc nestojí. Mezitím v dalších částech regionu Donbas probíhají přestřelky, zejména se to týká letiště v Doněcku a města Debalčevo. Je tedy otázkou, jestli se s končícím rokem situace vůbec může stabilizovat,“ konstatuje Stefan Huijboom.

„Čtyřiadvacetiletý doněcký rodák Nikita Kornijenko právě vstává ze židle a říká, že všichni bojují proti fašismu. Mír prý podle něho nemůže vzejít z fašismu. Zbytek vojáků v místnosti s ním souhlasí. Všichni kolem jásají a tleskají. Je zřejmé, že na mír tito bojovníci příliš nemyslí,“ uzavírá Huijboom.